Mzungu | Afrikou na kole

S Dafanem a Petrsem jsme před Vánocemi 2017 dodělávali společně střechu a měli dost času na fantazírování kam všude můžeme jet a co tam dělat.

Povídám: „Kluci, co Afrika? Třeba Uganda?"

„Hmmm, proč vlastně né?"

„A jso u tam kopce? A jak se tam mluví? Mají tam pivo?"

„A kdy že jedem?"



A jedem

Letenky, očkování, servis kol, kamery, náhradní díly, karty, 2x ponožky, lékárna... Hlavně nic nezapomenout. 

Rozebrali jsme ještě dalších pět starších kol s plánem darovat je dětem v Ugandě. Internet nám vykecal, že v zemi působí Česká organizace: Charitas. Spravují tam školu a nemocnici. Měli jsme tu možnost do toho nahlédnout a udělat si tak reálnou představu, jak pro nás běžné instituce fungují v rovníkové Africe.

Plán byl jasný! Kola dovezeme do této školy. 

Je to vždy silný zážitek. Taková již tradice, která dává cestě větší smysl. Do školy v Buikwe jsme přivezli 5 funkčních horských kol a tím začala naše cesta po Ugandě.

Na čtyřech kolech

Několik prvních přejezdů nám dalo pěkně zabrat. Teplota kolem poledne se pohybovala okolo 40 stupňů. Tou dobou bylo na savaně jen pomálu stínu. Petr, přezdívaný též jako Nocontrol, padl na úpal a dva dny jen ležel pod mokrým ručníkem.

Padlo rozhodnutí půjčit si auto. Nekonečné roviny přejet na 4 kolech a více času trávit v horských lokalitách. Když jsme dorazili pod sopku Mt. Elgon 4321 m n. m., bylo jasné, že tato lokalita bude to pravé. Krajina je tam zvrásněná a porostlá bujnou vegetací a nekonečnými banánovými, kakaovými plantážemi.

Nadšení střídá zklamaní. Na vrchol se bez doprovodu průvodců a vojáků nedostaneme. Permit při našem rozpočtu byl pekelně drahej. Lokalita však nabízí nespočet cestiček, které jsou jak stvořené na trailové ježdění. 

Seznámení se s terénem

V oblasti Sipi falls se nám líbilo. Seznámili jsme se s terénem a více jsme začali chápat místní kulturu, zvyklosti, potřeby běžného života.

Cesty jsou prašné, a to i hlavní tahy. Kolikrát stačí jen odbočit pěšinou mezi hliněné obydlí a jedete přes políčka, vesnice v čase zapomenuté, tropické lesy i vyprahlé savany. Lidé v těchto oblastech žijí velmi prostým a jednoduchým způsobem. Setkávali jsme se s úsměvy, překvapenými výrazy a všude na nás pokřikovali: Mzungu 

Další lokalita, kterou jsme projeli na kolech, byl vulkanický kopec jménem Mt. Kadam 3063 m n. m. při hranici s Keňou. Hora ční v rovinaté savaně. K vrcholu jsme šli s kolama na zádech bezmála deset hodin. Chvílemi neprostupnou junglí, bez průvodců, bez přesné mapy. Nebylo to těžké, vede tam jen jedna cesta. Tu nám místní ukázali a nechápali, proč tam bereme biky.

Dolů z kopce!

Přenocovali jsme v sedle pod vrcholem a následující den při východu slunce  jsme se pustili dolů z kopce. Ticho tropického lesa narušuje jen praskání listí pod kolama biku a řinčení přehazovačky. Nad hlavami v korunách stromů skáčou opice a na nebi krouží obrovský bílí ptáci.

Cesta dolů nám trvala necelou hodinu a půl. 

Starosta z nedaleké vesnice Nakapiripirit nám říkal, že jsme bláznivý mzungu a že jsme první, kdo tento kopec sjel na kole. 

Nedotčená Uganda

Jedno je jisté, Uganda se probírá ze své dramatické historie a lidé jako kdyby chtěli zapomenout na hrůzy, které mají ještě v živé paměti. Přesto, že někteří jsou tak chudí, že nemají kolikrát ani na boty, tak úsměv utrousí i jen při letmém setkání. Za celý měsíc se nám nestalo, že by nás někdo obtěžoval, chtěl obrat nebo nedej bože i něco horšího…. 

Je to země plná nových skalních oblastí nedotčených prackou horolezce. Nekonečné kilometry trailového a freeridového ježdění, kdy si můžete být jisti, že tam před vámi na biku nikdo nejel.

V roce 2019 se znovu chystáme do rovníkové Afriky s cílem dovézt ještě více horských kol do školy v Buikwe a uspořádat tam závod pro děti.

Mužete nás sledovat na FB stránkách: Mzungu se vrací zpět