CZK
Parc national des Ecrins | Testování Singing Rock & Grivel
1100 km a 14 h na cestě uteklo skoro jako voda a do kempu Ailefroide jsme přijeli akorát na večeři. Krásný a cenově dostupný kemp se rozprostírá na místě větvení hlavního údolí, je osázen velkými stromy a protýká ním potůček, ve kterém se dá kromě vína a piva zchladit také tělo po lezeckém dni.
Každý si zde přijde na své!
Lezení nabízí okolí bezpočet: přímo nad kempem jsou z jedné strany sportovní jednodélkové cesty, z druhé strany sportovní vícedélky (150-400 m). Kousek dále v dolině lze s úspěchem provozovat bouldering. No a ještě výše se lze kromě klasické turistiky vrhnout také na alpinismus a ledovcovou turistiku s lezeckým výstupem na nejvyšší bod okolí: Barre des Écrins. Každý si přijde na své!
Zkouška vícedélek i sportovek
Další den jsme popadli sedáky, helmy, lana, jistítka a expresky Singing Rock a jali se vyzkoušet blízkou 8 délkovou cestu „Little Palavar“, která se svojí obtížností 5c+ jevila jako ideální na seznámení s místní skálou. Cesta byla nejtěžší hned na začátku, druhá délka na plotnách za 5b nebyla úplně zadarmo. Konec vedl po exponovaném hřebínku, hlavně 5. délka co do expozice stála za to. Za 3 hodiny jsme byli spokojeni nahoře, slanili 3 délky, u stanu vyměnili nějaký materiál a šli ještě vyzkoušet sportovky naproti. Vojta si vytáhl výživnou plotnu za 6a, kde vlastně nebylo co držet a ani na moc čem stát (jizerskohorské krystaly se nekonaly) a unaveni jsme se těšili na koupel a večeři z grilu.
Vzhůru!
Druhý den jsme nafasovali skvělé mačky Grivel či velmi povedené české Singing Rock, stejně jako cepíny, lana či lehké sedáky Flake a za moment nás čekal čtyřhodinový výstup od parkoviště ve výšce 1874 m přes chatu Refuge du Glacier Blanc a dále přes ledovec na dnešní cíl, chatu Refuge des Écrins, která se ční nad ledovcem ve výšce 3170 m a je z ní krásný výhled na štít Écrins. Chvilku jsme si počkali na skvostnou večeři: 4 chody, zakončené skvělým dortíkem s lesním ovocem. Za ten výstup to tedy stálo!
Náš cíl
Po 6 hodinách spánku nás budí budík v 2:45 a po čtvrté hodině už pelášíme přes ledovec pod severku našeho cílu: Barre des Écrins (4102 m). Prudký (cca 45°) ledovec s trhlinami a séraky v chladném ránu pěkně ubíhal (cesta byla solidně vyšlapaná, žádné hledání bezpečného přechodu se naštěstí nekonalo) a v sedm hodin už jsme stáli na konci ledovce v sedýlku, odkud se pokračuje po skalnatém hřebínku až na samotný vrchol. Kdo by se na skálu necítil, tak na druhou stranu od sedýlka je cena útěchy: Dome de Écrins (4015 m), jehož snadný vrchol je krásně pod ledem, takže mačky netřeba sundávat.
Hned ze sedla je nejtěžší místo výstupu: prudká skála, která se ale záhy rovná, sundaváme mačky a jen v botech pokračujeme dál. Jistíme se průběžným lanem, stále jím obhazujeme hroty přímo v hřebeni a pokračujeme skoro hodinu až na samotný vrchol s ležícím křížem. Slyšíme téměř pouze „berg heil“, slavíme s ostatními vyvrcholení, užíváme výhledy a lehké motání hlavy a pálíme zase dolů. Je třeba být opatrný, únava narůstá a blbá chyba se může stát snáze. Klesání 2250 výškových metrů zvládáme bezpečně a už lovím z potůčku v kempu poslední pivko. Zasloužené.
Díky!
Večer nám pánové ze Singing Rocku ukáží ještě novinky z jejich produkce a z produkce Grivelu (máme se na co těšit, sedák SR Rocket a lezecký batoh se opravdu povedly), probíráme dojmy z testování a jdeme spát, protože nás ráno čeká dlouhá cesta domů, k maminkám!
Nezbývá už jen poděkovat Lumírovi a Zámkovi ze Singing Rocku, že jsme s nimi mohli jet. Bylo to skvělé, budu dlouho vzpomínat…
