CZK
Protože už zhruba od pondělí hlásili “Norové“ na plánovanou cílovou destinaci Dachstein "heavy rain", za posledních pár hodin před odjezdem bylo navrženo nesčetné množství alternativních podob víkendu. Od spaní v Adamekhűtte (původní plán), před Adamekhűtte (z důvodu malé kapacity), nad Adamekhűtte (z důvodu deště v nižších a sněhu ve vyšších polohách), či pod Adamekhűtte (pod celtou, z důvodu deště), jsme se nakonec uchýlili k doslova last minute zájezdu k Perníčkovi na chatu do Sedmihorek v Českém ráji. Mačky a cepíny jsme vyměnili za houbařské Opinely a čtyřhodinový přesun do Rakouska za hodinovou cestu a premiérové promítání filmu Hvězdy a pruhy. I ve výrazně zredukovaném počtu lidí (13) zábava rozhodně nevázla. Po těch pár hodinách spánku jsme se postupně probouzeli rozeseti na různých místech. Ve stodole na seně (interní vtípek večera - bude spát někdo na Seně? To je trochu daleko ne?), na půdě, v altánu, pod jabloní, či švestkou.
V důsledku nabitého nočního programu se v sobotu změnil nejeden plán. Z původního ranního běžeckého přesunu na ferratu Vodní brána se stal dopolední indiánský běh, v druhé řadě také došlo k nárůstu počtu osob jedoucích v autě. Běžecko-chodecká skupina se přes rozhlednu Kozinec (608 m.n.m.), kde pro proběhla mimo jiné i první pivní zastávka, dostala k údolí Jizery do Semil k začátku ferraty. Po Kamilově instruktáži jsme se dolů spustili po modré cestě a pro cestu nahoru zvolili červenou trasu obtížnosti C, která měří 110 m.
Jestliže pro někoho ferrata nebyla dostatečně intenzivním a adrenalinovým zážitkem, chuť si mohl spravit cestou do skalního bludiště Kalich. Přeprava deseti lidí v pětimístném autě byl totiž opravdu úctyhodný výkon. V místních zatáčkách ale víc než my trpělo auto a při pohledu na spotřebu asi i peněženka toho, kdo platil benzín. Posíleni Svijany v besedické hospodě jsme vyrazili do zmíněného skalního města. Tam si nějaké to lezení užili i ti, kteří zapomněli vybavení na ferratu nebo ti, kteří své vybavení nevybaveným ochotně zapůjčili (díky, Bene).
Protože se nám cesta přes centrum Turnova s pěti černými pasažéry v autě zdála poněkud riskantní, došlo k rychlému výsadku chodecké skupiny. Ta se přes pole, louky, soukromé pozemky a vyhlídku Hlavatice (380 m.n.m.) dostala zpátky do Sedmihorek.
Celý den bylo parádní počasí, jenom večer spadlo pár kapek. Ten déšť ale přestal akorát tak včas, abychom mohli rozdělat oheň a upéct buřty z turnovského Lidlu. Nedělní dopoledne se neslo v duchu úklidu, dojídání nedojedeného a dopíjení nedopitého. Většina z nás si také našla skvělou zábavu v podobě louskání a následného pojídání vlašských ořechů z místní úrody. Někteří byli do této činnosti doslova zažraní tak, že museli být téměř odtrženi, aby mohlo dojít k přesunu do Liberce.
Stejně tak jako návštěvě liberecké Hanibal horolezecké arény nezabránilo to, že byla zavřená, následnému výstupu na Ještěd nebránilo to, že nebyl z Liberce ani vidět. Z ošklivého počasí pod ním jsme vyšli do ještě ošklivějšího a s každým krokem bylo vidět větší bílo. Ještě že ty bundy Direct Alpine jsou tak pestrobarevné, možná tak na těch vrcholových fotkách budou i nějaké barevné fleky. Nahoře jsme si u piva a guláše udělali podle vystavených fotografií přibližnou představu, jak to venku asi vypadá. Při sestupu se přidal ještě déšť a tak aspoň došlo k ostré zkoušce testovaného oblečení.
Víkend byl zakončen stylově - v pivovarské hospodě Svijany. Myslím, že v tu chvíli už asi nikdo nelitoval, že se nejelo na Dachstein.
Reportáž sepsala Mája a fotky nafotil Lukáš
