CZK
První den se celá skupina třiceti lidí schází u firmy Hilleberg (i s jejím majitelem), která vyrábí nejlepší stany na světě. Nevěříte? Můžete si je sami vyzkoušet na našich Hilleberg Test Eventech, ale jsem si jistá, že jediné co pak budete řešit, je cena stanu. Společnost Hilleberg totiž nevyrábí nic jiného a veškeré úsilí je směřováno pouze do výroby těchto přístřešků, které nám pak v horách vytváří neodmyslitelné zázemí. Odpoledne si přebíráme testovací věci a vyrážíme rovnou ven. Není nad to se hned první den „koupat“ v jezeře s vodou okolo osmi stupňů! Ale když vám pak k večeři naservírují lososa s vynikající omáčkou z lesních plodů, smaže to veškeré pochyby a klidně si ještě v ledové vodě umyjete i hlavu.
Druhý den se seznamujeme se společností Lundhags, která je specialistou především na kožené boty do přírody, a Klättermusen, tedy značkou tak jasně identifikovatelnou, že ji poznáte i po odpárání veškerých jejich výšivek. Se všemi nabytými znalostmi se rozdělujeme do tří skupin a vyrážíme do hor. Hranice lesa je tady poměrně nízko, přibližně kolem 800 m nad mořem, ale hranice nádherného promáčeného mechu je mnohem výše a tak si užíváme testování vysokých kožených bot, povětšinu času zabořeni minimálně po kotníky. Velkým komfortem je také to, že je celou cestu k dispozici čistá voda, není tedy potřeba tahat se s plnými lahvemi. Navečer dorazíme podle mapy a kompasu (moc klasických turistických stezek tu nenajdete) k velkým jezerům, které se zdají být ideálním zázemím pro tábořiště. Jezera opět vybízí ke koupání, ale tentokrát je voda ještě o kousek chladnější. No co, ale krajina je tak krásná, že to koupání zase nějak zvládám, samozřejmě i s hlavou, akorát to pod čepicí trochu hůře schne.
Další dny plánujeme trasu tak, aby ji zvládali i ti nejméně zdatní účastníci, kteří jsou však se silnou podporou týmu opravdu vytrvalí a daří se nám bojovat i s nástrahami jako jsou puchýře, bolavá záda, natažené vazy či nachlazení. Proti puchýřům bojujeme všemocnou tejpkou, která je na tyto podmínky nejúčinnější ochranou. Všichni s nadšením brodíme řeky, pomáháme si s jídlem, a to že všechny batohy mají více než 23 kg nám neubírá z úsměvů. Celou cestu si neseme zároveň „skupinový stan“ - Hilleberg Altai, ve kterém si večer vaříme, povídáme, hrajeme – takovou společenskou funkci žádný jiný z našich stanů nezvládne. Ve větru a dešti je to k nezaplacení, obzvláště když se jako tyče dají použít naše trekové hole.
Předposlední den se snažíme najít tábořiště co nejdříve. Blíží se fronta a navečer se máme potkat s prvním letošním sněhem. Nejstarší účastník už ale nemá sil nazbyt a tak se vzdává svého batohu ve prospěch nejsilnějšího člena skupiny, který tak celý den přenáší dva batohy včetně dvou stanů. Po takovém dni se všichni scházíme v lese u řeky, stavíme si stany co nejblíže u sebe a povídáme si o všem, co je za námi. Ráno se probouzíme do deště se sněhem a občas na nás z mlhy vykouknou zasněžené vrcholky. Nasáváme zbytky podzimní atmosféry a pomalu se přesouváme do civilizace. Nepromokavé vaky nepotřebujeme, máme přece batohy Klattermusen, které jsou samy o sobě nepromokavé. No, se svou zrcadlovkou a třemi objektivy tomu zpočátku moc nechci věřit, ale opravdu to funguje.
Před příchodem na chatu si ještě pro radost přebrodíme řeku v jejím nejširším místě, abychom byli dostatečně nabuzení na rozlučkový večírek. Ten je se švédskými specialitami, saunou a pivem hřejivou tečkou na závěr výletu. No a co si odvážíme domů? Že když všichni respektují pravidla přírody, skupiny a nepodcení dobré vybavení, i zdánlivě obyčejná turistika vytváří nezapomenutelné zážitky...
Alča
Fotky: Alaphoto.cz
