HANIBAL WINTER CAMP 2020

V pátek 7. 2. 2020 v 17:00 byla na všech hanibalích prodejnách zhasnuta světla a celá naše karavana se pomocí vlaků či automobilů vydala na jih. Jak jinak než na hory a dál, vstříc novým zážitkům, které vždy přinese náš tradiční Hanibal Winter Camp, týmové tmelení na sněhu. Tento rok padla volba cílové destinace na Šumavu a tamní nouzová nocoviště, konkrétně Hůrka a Poledník.

Proto berte tento článek jako inspiraci na parádní okruh zimním národním parkem, ve kterém se dá, díky nouzovým nocovištím, legálně přespat!

V posledním týdnu před odjezdem naštěstí na Šumavě napadlo trochu sněhu, a tak jsme se všichni mohli těšit na spaní na sněhu, a ne na blátě. Po sedmé hodině večerní dorazily první skupinky na parkoviště v Nové Hůrce a začaly se přesouvat na nouzové nocoviště Hůrka vzdálené zhruba 2,5 kilometru. Na cestu nám svítil měsíc natolik jasně, že nebylo potřeba ani čelovek a my si mohli užívat naprosté ticho sněhových plání, rušené pouze křupáním sněhu pod našimi botami. Nocoviště bylo liduprázdné s neporušenou vrstvou sněhu. To ale nevydrželo dlouho. Ušlapat místa pro stany i pro ty, co budou spát pod širákem, a za chvíli už stálo malé stanové městečko. A po pravdě to bylo trochu jako na prodejně: Hilleberg, MSR, Black Diamond a další, k tomu pár odvážnějších ve žďárácích či pod širákem. Dokonce se našel i jeden nadšenec v hamace.

Večerní program tu asi nemusíme příliš rozebírat. Jen zmíníme mírné pozdvižení, když jeden z hanibalích nováčků objevil ve svém batohu tradiční suvenýr na cesty – kilový hmoždíř, který mu byl do batohu ukryt již v Praze. Tradiční hanibalí hra založená na škodolibosti, kterou vítáme všechny nové členy Hanibal týmu…  Zkrátka hlídejte i své batohy, ať zázračně neztěžknou!

Sobota: 20 km (↑725 m | ↓423 m) | Trasa na Mapy.cz

Asi nepřekvapí, že z vyhřátých zimních spacáků se po ránu nikomu nechtělo. První tedy začali pobíhat po nocovišti ti, kteří měli v plánu vařit. Kombinace naprostého ticha, zasněžené krajiny, nízko posazeného slunce, vůně míchaných vajíček a čerstvě uvařené kávy, … člověku zkrátka nejde do hlavy, proč si spousta lidí myslí, že je spaní v zimě na sněhu nějaký děsivý extrém :). Během bohaté až opulentní snídaně se pak diskuze nakonec stejně (jako vždycky) stočila k materiálu a vybavení, takže se diskutovalo o zážitcích z chladné noci, porovnávaly se spacáky nejrůznějších typů a značek. Podobně jako u stanů, i v rámci spacáků zde byla hotová přehlídka. K vidění tak byly spacáky značek jako je Patizon (ať už zavedený model G800 či testovací model připravovaného spacáku Dpro 890 s náplní z kachního peří), Sir Joseph, Warmpeace, Mountain Equipment či mnoho dalších.

Jelikož nikdo neumrznul, mohli jsme postupně po skupinkách (dle míry probuzení a připravenosti) vyrazit na 20 kilometrů vzdálené nocoviště u rozhledny na Poledníku. Větší část cesty slibovala stoupání, přesto jsme si drželi hezké tempo. A když se náhodou krátil dech, tak jsme se vymlouvali, že chceme fotit krásy zimní přírody, svačit, nebo něco jiného… Teploty okolo nuly umožňovaly jít relativně lehce oblečeni, zároveň však sníh příjemně držel a nemáčel boty. Jen místy byla sněhová pokrývka slabší, ale vyloženě po blátě se nemuselo jít prakticky nikdy. Kdo by taky chtěl jet na Winter Camp bez sněhu, že…

V polovině trasy nás přivítaly Prášily (dají se obejít, ale v zimním čase je tato část turistické značky uzavřená). V této fázi drsného zimního testování jsme nuceni přepnout na jiný společenský režim a z části míříme do cukrárny, z části do hospody na oběd. I ti nejdrsnější horalové mají své dny.

Po tomto odpočinku jsme pokračovali po červené turistické značce na zamrzlé Prášilské jezero, kam jsme dorazili tak akorát včas, abychom si užili poslední teplé paprsky zapadajícího sluníčka. Pohled parádní, místo nádherné, ale protože slunko rychle mizelo za obzorem, nebyl čas na opalování na břehu jezera a my museli pokračovat v cestě na Poledník. Závěrečný dlouhý (až moc dlouhý) výšlap dal některým z nás zabrat, o to líbeznější pocit však člověk měl, jakmile dorazil na nocoviště.

A opět se rozjelo hanibalí hemžení, vařiče jely naplno a brzy začaly kolovat první pokrmy od topinek přes opečený špek až po klasiky v podobě outdoorové lyo stravy. Jelikož máme s těmihle pochoutkami dalekosáhlé zkušenosti, dovolíme si pochválit nové přírůstky od Adventure Menu Lightweight – jejich vysušené jídlo prostě chutná stejně skvěle, jako jejich klasické, a to stojí minimálně za pochvalu. A jak to bývá, po večeři přichází na řadu zábava. Pro některé ale bylo po dlouhém dni lepším řešením ulehnutí do spacáků, a to klidně už v osm večer. Noc sice byla značně větrná, ale zkraje noci to na drama se jménem Sabina ještě nevypadalo.

Neděle: 18,5 km (↑251 m | ↓678 m) | Trasa na Mapy.cz

Ráno nás to skoro odfouklo. Bouře Sabine sice měla dorazit až za 24 hodin, přesto si vítr ráno škodolibě pohrával se stany a i vařiče měly co dělat aby rozpustily aspoň trochu sněhu na čaj do termosky. Po povinné společné fotce (jako jo, důkaz, že jsme tam opravdu byli!) jsme zabalili batohy a vyrazili zpět k autům v Nové Hůrce. A protože nás čas úplně netlačil, fakultativně jsme si trasu natáhli na opět příjemných 18 km, i když tentokrát už spíš v nižších polohách.

Pokud hledáte inspiraci na povedenou víkendovku, Šumavu a tamní nocoviště můžeme směle doporučit. Byl to krásný víkend v horách, se spoustou našlapaných kilometrů ve sněhu, spoustou zážitků, výhledů na parádní jezera a hlavně v partě, pro kterou jsou hory něco víc než jen útvar v krajině. Takže neváhejte a taky vyrazte na hory a dál.

Sepsal: Petr K.

Foto: PioletProduction