CZK
Breithorn, jak ho zná většina z vás.
Breithorn, tyčící se nad světoznámým švýcarským střediskem Zermatt, je jednou z nejdostupnějších a technicky nejjednodušších čtyřtisícovek Alp. Tedy, pokud se budeme bavit o centrálním a západním vrcholu. Na ty se dostanete po sjezdovkách a později po ledovci breithornského plató, pěkně vyšlapanou stopou od davů, které tam (nejčastěji z lanovky Klein Matterhorn z švýcarské nebo Testa Grigia z italské strany) nenáročným terénem proudí. Většinou mají za 2 až 4 hodiny hotovo.
Když si to ale chcete pořádně užít a přejít Breithorny všechny, budete potřebovat ideálně dva dny. To doporučujeme hlavně kvůli aklimatizaci.
Nástup na Bivacco Rossi e Volante (3 720 m)
Vezmeme to ze široka. Pod Breithorn se můžete dostat ze dvou míst. Z Zermattu na Švýcarské straně a z Cervinie na té Italské. Obojí má svoje výhody a nevýhody. Z Itálie vede k chatě Testa Grigia (3 450 m) lanovka vcelku levná (cca 30 EUR), ale dojet do Cervinie znamená z Česka 1000 km a 12 hodin jízdy. Před takovou cestou určitě není špatné zvážit cestovní pojištění!
Ze švýcarské strany je to jinak. Do Täsche dojedete za 8 až 9 hodin, což je výrazně lepší, ale pak začnete krvácet po finanční stránce: parking v Täschi - 16 CHF / den. Zpáteční jiždenka na vláček do Zermattu - 16 CHF.... a pak přijdete k lanovce. Ta, která vám to nejvíc usnadní (tedy na Klein Matterhorn) a vyveze vás až do 3 800 m, na tu byste si pravděpovobně museli vzít spotřebitelský úvěr. My jen bezděčně mávneme platební kartou a bereme zpáteční jízdenku na Trockener Steg ve výšce 2850 m s lidovou cenovkou 75 CHF. Fuj.
Z Trockener Steg vyrážíme po rozměklých ale urolbovaných linkách sjezdovek nahoru. Čeká nás hodně šlapání a přímé slunko nám to rozhodně neusnadňuje. Metry ale nabíráme ve stabilním tempu a lehce přismažení jsme po asi 3 hodinách na Breithorn plató, kde končí urolbované sjezdovky a začíná plochý a celkově bezpěčný ledovec.
Navazujeme se, míjíme odbočku a davy směřující na hlavní vrchol Breithornu a pokračujeme k našemu dnešnímu cíli - Bivaku Rossi e Volante. Ten je asi o 350 výškových metrů výš, než leží chata Rifugio Guide della Val d'Ayas. Ta je často výchozím bodem pro Breithorn, častěji pak pro vrcholky Castor a Pollux.
V děsivém vedru obcházíme několik málo trhlin a k bivaku docházíme shora. Bouda je vystavěná na sklaním ostrohu a je potřeba k ní slézt. Nabídne cca 10 míst, jeden stůl a nádherný výhled. Platí se do kasičky, 10 EUR na osobu. Odpoledne trávíme rozdílně. Já nejdřív ve smrti, pak fotografováním, Jirka hlavně vařením. Díky :)
Vybavení, které jsme měli s sebou
Na bivak:
Lehký spacák (Patizon Dpro 290), vařič (Jetboil Flash), Lyofood, batoh (Mountain Equipment Ogre 33+)
Na sebe:
Kalhoty Direct Alpine Cascade Plus, mikina Direct Alpine Alpha Active, bunda Tilak Stinger Active, boty kategorie C, funkční merino triko, rukavice Black Diamond Tour Gloves
Na lezení:
Lehký úvazek, přilba (Black Diamond Vapor), lehké expresky (Ocun Kestrel) a alpské expresky, šité smyčky 120 cm, friendy (DMM Dragon a Black Diamond Camalot), šroub do ledu Black Diamond Ultralight screw, cepín Singing Rock Edge, mačky Grivel Air Tech New Matic, karabiny bez zámku (Camp Dyon)
Jdeme na to: Traverz Breithornu!
Traverz se chodí od východu na západ. Jeho obtížnost je udaná takto: 2500 m, +800 m/ -400 m ,AD, IV UIAA. Pořadí vrcholů, které navštívíte, je:
Roccia Nera (4 075 m) - Breithornzwillinge (4 106 m) - Breithorn Orientale/East (4 139 m) - Breithorn centrale (4 159 m) - Breithorn Occidentale/West (4 164)
Roccia Nera (4 075 m) - firnovým svahem vzhůru!
Vstáváme ve čtyři, vaříme kaši, kterou pak stejně nejíme, pijeme čaj a po páté už s mačkami na nohou pomlu stoupáme zmrzlým firnovým svahem. Ten místy nabírá sklon ke 45 stupňům, ale ve sněhu, který přes den nataje, a v noci zmrzne, se stoupá dobře. Po hodině dolézáme na hřeben. Odtud jdeme doprava 10 minut na vrchol Roccia Nera, která je prvním dnešní čtyřtisícovkou. Na vršku jen podání ruky, chvíle odpočinku a pár fotek. Světlo od vycházejícího slunka je fantastické, nádherné alpské divadlo, které musíte milovat.
Breithornzwillinge (4 106 m) - sněhový hřeben jako z pohádky
Z vrcholku Roccia Nera sestoupíme během chvíle na místo, odkud jsme přišli, a pokračujeme teď už západním směrem po krásném sněhovém hřebeni, který díky četným převějím vytváří úplně pohádkové výhledy. Jde se lehce, stoupá se pozvolně. Posledních pár desítek metrů před vrcholem Breithornzwillinge se přechází do mixového terénu, který je ale pořád chodecký. Pár kroků v mačkách po skále a druhá čtyřtisícovka je vylezená.
Breithorn East (4 139 m) - slanění a trocha lezení
Z vrcholku Breithornzwillinge musíte slanit - a nenechte se zmást prvním štandem na skobách! Stačí se podívat o pár metrů dál a níž a najdete normální slaňovací štand vybavený nýtem. Pokud jste vybavení 60 m lanem, slanění vám vyjde na dvakrát. To první je vcelku vzdušné, druhé už je kratší a na pohodu. Skončíte opět na mírném sněhovém hřebeni, přemotáte lano a vzhůru ke třetí čtyřtisícovce.
Na ni polezete nejprve mírným sněhovým hřebenem, později mixovým terénem, ve kterém na vás čeká jedna lehčí stěnka s obtížností tak III UIAA. Je krátká, hezky vás protáhne, a pak už si podáváte ruku na třetí vršku nad 4000 metrů.
Breithorn Central (4 159 m) - 500 m skalního lezení!
Z vrcholku Breithorn East opět slaníte - s šedesátkou je to na jeden zátah a vyjde to tak tak. Pak se opět projdete trochu po sněhu, ale už se díváte na tři výrazné věže, které stojí v cestě k centrálnímu vrcholu Breithornu. A čeká vás opravdová lahůdka!
Před nástupem na skálu (samozřejmě podle podmínek), sundáte mačky. Nejprve chvilku traverzujete, ale pak se vydáte přímo na první věž. Pokud je v cestě víc dvojek, můžete lézt pilířkem mírně vlevo - je to o malý kousek lehčí, zato se připravíte o pár nýtů a budete si muset dojistit sami. My jsme si vzali tři friendy a pár smyček a to nám stačilo.
První pilíř nabídne hezké lezení v kompaktní skále, jen chyty nejsou vždy natočeny tak, jak byste potřebovali. Nejpěknější lezení pak nabídne plotna na druhé věži - dlouhá asi 15 metrů, protnutá spárkou a dobře zajistitelná - včetně jednoho friendu, který tam někdo upevnil na stálo. Její obtížnot je tak III+. Následuje několik parádních horizontálních partií, které spíš než obtížností polechtají v žaludku expozicí. Severní stěna Breithornu má totiž skoro kilometr :)
Třetí věž neznamená zásadní obtíže, až na jednu malou věžku v závěru, kde najdete i skobu. Tam je potřeba zabrat a udělat minimálně tři čtyři kroky tak za IV+. Pokud se vám do toho nechce, můžete i tohle místo v klidu oblézt na jižní straně.
Skály končí, nasazujete mačky a po sněhovém hřebeni stoupáte na Breithorn Central. A tady už začínáte potkávat davy...
Breithorn West (4 164 m) - davy za odměnu
Centrální vrchol je s hromadou turistů lehce přeplněný a vám už k finálnímu traverzu zbývá přejít přes sedlo na nejvyšší, západní vrchol. Ostrý sněhový hřebínek sám o sobě nepotrápí, ale musíte se vyhýbat dalším lezcům a to trochu zpomaluje. Nakonec se ale na nejvyšší kótu celého dne dostanete a začnete sestupovat dobře vyšlapanou stezkou zpět na Breithornské plato.
A pak už je to na vás, odkud jste přišli :). My jsme s jednou zastávku na Testa Grigia sestoupili k lanovce na Torockener Steg a hurá do údolí!
Je vašich horských vrcholů tolik, že si je už nepamatujete a plánujete vystoupit na další? Vrcholovka Vám pomůže s plánováním a udržením přehledu o vašich výstupech. Další články o alpských vrcholech najdete i na - Lidé a hory.
