CZK
Český ráj
Slackline - občas si říkám, že to je fakt hloupost, a vlastně ani nechápu, jak je to možný, chodit po 2,5 cm tlustém popruhu, navíc ve výšce mezi skalama, a v podstatě moc netuším, co mě na začátku tolik bavilo, abych se hecl, a nevykašlal se na to, protože jsem byl fakt marnej! Ale ne, vím to. To ty lidi! Ty lidi, které jsem měl možnost hned ze začátku poznat. Kamarádi.
V době, kdy jsem se slackline začínal (jaro 2011) jsem už nějakou dobu lezl. Vlastně tak jsem se k lajně i dostal, a měl jsem možnost poznat, že tahle lezecká komunita mě fakt baví. Přesto tohle bylo ještě trochu jiné, ačkoliv většina lajnerů jsou i lezci, bylo to takové osobnější, přátelštější a tak nějak ještě víc v pohodě. No v pohodě… někdy na mě až moc. Pořád jsem to bral jako sport a dát si pivko přes den na trénink mě moc nelákalo. To jsem si rychle začal kompenzovat s Dannym, se kterým jsem se seznámil hned na začátku, na lajně, což je ale trochu vtipné, páč jsme oba chodili do stejného lezeckého oddílu - HOMÁČE. Big UP big boss Bimboška a Mára Smolka, který nás k tomuto sportu navedl.
Od doby, kdy jsem začínal, uběhlo dost let, od trickline jsem se postupně dostal k hajlajnám, zažil si s Dannym, Mišem a dalšími spoustu intenzivních zážitků na hajlajnách v horách. A musím říct, že jsem tu pohodku začal celkem občas i vyhledávat, ale zaslouženou! Nejdříve napnout nějakej poctivej směr, ideálně ho přejít, a pak to válení i pivko chutná prostě více! A trochu té pohodky, jsem se pokusil zachytit jeden jarní víkend ve Skaláku. ☺
