CZK
Teď se probouzím v Saas Fee a s vidinou dvou volných dnů moc neváhám. Když budu dole kolem poledne, budu mít na odpočinek celý den a půl. To by mi mělo stačit. Rychle přemítám, na jaký kopeček si vyběhnu. Nejblíže je to asi k Lenzspitzi. Aspoň si zalezu s cepínama.
Připravuju si snídani a potřebný materiál. Škoda že tu nemám žádné lehké lano…
Ve čtyři hodiny ráno startuju od kostela v Saas Fee (1.800) směr Mischabel Hutte (3.300). Není to běh, ale těch 1 500 výškových metrů zvládám přesně za dvě hodinky. Na chatě snídají jen kluci, co pracují pod vrtulníkem a s rozbřeskem jim začíná šichta. Zbytek ještě spí, nebo už je dávno na túře. Poprosím je o trochu čaje a jídla, přezuju se do lezeckých bot a asi za 30 minut pokračuju pod severní stěnu Lenzspitze, kde jsem zhruba za hodinku. Vybírám z batohu cepíny a nasazuji mačky. Stěnu, vysokou asi 500 m lezu s klienty většinou kolem 3 hodin. Teď to zvládám za necelou polovinu a před devátou hodinou jsem na vrcholu ve výšce 4 294m. Takže necelých pět hodin z údolí až sem na vrchol. Jsem tu úplně sám a tak si dopřávám pár minut na focení a malé občerstvení. Docela ale fouká a je chladno. Moje cesta dál pokračuje po skalním hřebeni „Nadelgrat“ na sousední čtyřtisícovku Nadelhorn 4 327m. Myslel jsem si, že to zvládnu za necelou hodinku, ale síly pomalu dochází a tak mi to zabere asi hodinu a čtvrt. Je půl jedenácté, když začínám sestupovat směrem k Windjoch a dolu na Hohbalmgletscher. Za hodinku sbíhám těch tisíc výškových metrů zpět na Mischabel Hütte. Chci hned pokračovat dolů, ale chatařka Maria mě nechce pustit a zve mě na oběd, který ani nechce zaplatit. Snad dva roky už jsme se totiž neviděli… Nikam už nepospíchám a kolem dvanácté začínám sbíhat dolů do Saas Fee. V jednu hodinu odpoledne jsem zpátky u kostela. GPS mi naměřila 3 184 vertikálních metrů a dolů logicky to samé … čas 9 hodin.
Tentokrát to nebyl žádný sprint, ale parádní trénink do podzimních Himalájí... to zase jo… :)))
