CZK
Od letošního jara, kdy jsem psal 1. část tohoto článku se udála pro mě důležitá část vzdělání IFMGA a to jsou závěrečné zkoušky. A světe div se… fanfára, konfety, šampáňo… povedlo se. Už jsem dostal ten cool odznak moudrosti a můžu se jím v baru a horách ohánět. Každopádně druhou část tohoto článku věnuji přijímacím zkouškám a třetí část samotnému výcviku, kterým jsem prošel a osvětlím vám jak to funguje u nás i v zahraničí.
Dřív než člověk nastoupí do téhle ,,školky”, tak musí udělat přijímačky a přijímačky se skládají ze tří částí: odevzdání listu absolvovaných túr, zimní zkouška a letní zkouška. U nás se přijímačky pořádají jednou za tři roky. Když jeden běh skončí druhý začne. Běžně se hlásí okolo 15-20 lidí a úspěšných bývá přibližně 5-10 lidí. Oproti alpským zemím jsme hodně rodinná asociace a výcvik. Například ve Francii se hlásí každý rok běžně okolo 150-200 lidí a projde 20-40 lidí a běží tři ročníky naráz.
List túr je seznam výstupů, které člověk absolvoval v posledních pěti letech a je důkazem a předpokladem jeho všestrannosti a zkušeností v horách. Požadovány jsou letní (klasické túry a vícedélky) a zimní (ledové a mixové cesty) lezecké cesty a dále skialpové túry v neledovcovém i ledovcovém terénu. Pro túry jsou dána kritéria jako délka stěny/túry, její převýšení, charakter a obtížnost. Více než na lezeckou obtížnost túry se klade důraz na tradiční charakter a komplikovanost výstupu (obtížnost orientace, přístupu, sestupu, jištění,…). Zkrátka čím větší voprc, míň jištění a dobré skály tím líp. To znamená, že za dlouhou hřebenovku ve Wallisu dostaneš lepším známku než za 8a převislou vícedélku ve Verdonu. Zkrátka pohyb a orientace v lehkém lezeckém/skialpovém terénu hraje prim.
Zimní zkouška trvá dva dny, ta naše probíhala v Krkonoších. Jeden den lyže a druhý den ledy, mixy, kramponáž. Zkouška z lyží nejdřív probíhá na sjezdovce a pak ve volném terénu. Kdo si myslí, že ježdění na sjezdovce je pro tenhle účel od věci a že to je brnkačka, tak jako jsem si myslel já, tak ať radši předem absolvuje kurz instruktora lyžování C u Apulu (Asociace profesionálních učitelů lyžování). Tenhle kurz je stejně později v průběhu výcviku vyžadován. Zkoušející gájdi jsou skvělý lyžaři s nejvyššími licencemi výuky lyžování, mají přísné oko a opravdu umí na sjezdovce i ve freeridu. Kdo to ještě neví, tak brzy zjistí, že správná technika lyžování na sjezdovce je nutná i k dobrému lyžování ve volném terénu. Druhý den se jde na ledy a zde je potřeba ukázat jistý a klidný postup v kolmém ledu, ale i chůzi na mačkách (kramponáž) a práci s turistickým cepínem v ,,lehkém” ledovém a mixovém terénu. Je to taková opičí dráha, co prověří, jestli člověk umí dobře a jistě chodit na mačkách na sněhu, skále i ledu, což se obecně v našich českých horolezeckých končinách velmi podceňuje a zanedbává.
Letní zkouška trvá také dva dny. Jeden den se lezou sportovky na skalách, kde je potřeba vylézt na onsight v klidu obtížnost 6b (na průchozí známku) až 6c/+ (na nejvyšší známku) . To se někomu může zdá jako jednoduché, ale ono drtivá většina práce horských vůdců se odehrává v lehčích terénech, takže sportovní výkonnost není zdaleka hlavním kritériem. Druhý den se leze jenom v pohorkách a po vlastním. A k tomu se kouká i na základní znalost metodiky (zakládání, štandy, vedení lan, jištění,…).
Obecné heslo přijímaček, výcviku a praxe pak zní: Pohled na horského vůdce v terénu má člověka uklidňovat, vzbuzovat důvěru, jistotu a zažehnávat pochybnosti.
V zahraničí jsou přijímací zkoušky velmi podobné s různými odlišnostmi v náplni a organizaci, ale v globálu se IFMGA snaží, aby přijímačky probíhali všude podobně a byl i podobný metr. Dělají se mezinárodní výměny lektorů a jednotlivé asociace si zvou cizí lektory na své kurzy, aby docházelo ke všeobecnému obohacování, diskuzi a ,,kalibraci” výcviku a práce. Není to nijak povinný proces, všechny národní asociace s plným členstvím IFMGA jsou suverénní a mohou si dělat výcvik bez zásahů zahraničních lektorů, nicméně se jedná o běžnou věc a je to přinejmenším dobrý diplomatický nástroj k dobrým vztahům. Nutno zmínit, že česká asociace je v tomto ohledu velmi aktivní, udržuje kontakt s Francouzi, Rakušany, Poláky,… což je skvělý, protože my Češi a další národnosti bez pořádných hor jsme většinu času hosté a dobré jméno na horách, na chatách,… velmi ulehčuje život a naopak. To samozřejmě platí stejně o běžných horolezcích a lyžařích obecně.
Text: Danny Menšík
