Po dvou letech na hory a dál!

Po 2 letech jsme v pátek opět vyrazili na dříve pravidelný každoroční Hanibal winter camp. Ihned po dřívějším zavření obchodů v 18:00 jsme naskákali do aut a vyrazili na dlouhou cestu do našeho největšího národního parku, ano správně, letos to byla opět Šumava, článek z předchozí HWC zde. O víkendu nás čekalo příjemných 30 km zasněženou krajinou s přespáním na nouzových nocovištích Nové údolí a Pod Plešným jezerem.

Po příjezdu na parkoviště v novém údolí jsme pobrali batohy a vyrazili na nouzové nocoviště, kde jsme se dostali v podstatě hned, od aut to bylo jen kilometr. Jelikož Šumava je z Prahy i Brna pořádná štreka, po krátkém provětrání vařičů při přípravě večeře jsme zmoženi dlouhou cestou rozbili tábor. Většina spala ve stanech, ale našli se i tací, co si nenechali ujít výhled na jasnou noční oblohu a do spacáku uléhali pod širým nebem.

Sobota: 15,6 km (↑639 m | ↓499 m) | Trasa na - Mapy.cz

Do šera se z vyhřátých zimních spacáků začali drát první odvážlivci okolo 6:30, ostatní na nohy vyhnalo až vytrvalé, tlumené hučení vařičů a velice slibně vonící připravované snídaně (hlad, jak známo, je silnější než lenost). Občerstveni nocí na čerstvém vzduchu, příjemnou snídaní a teplým kafem jsme vyrazili vstříc otevřené krajině. Následujících 5 kilometrů nás Trojmezná cesta vedla střídavě, lehkým stoupáním a klesáním, ale to jen do chvíle, než jsme se dostali pod Třístoličník, kde začalo poměrně prudké stoupání, které nás v kombinaci se sluníčkem a příjemnými několika stupni nad nulou postupně dříve či později všechny vysvléklo do druhé vrstvy. Cestou jsme se občas zastavovali, přirozeně kvůli focení a kochání se krásou šumavské krajiny. Na vrcholu na nás již čekala typická bavorská hospoda s klasickou vysokohorskou přirážkou. Většina expedice se tak takticky uchýlila na „jedno“. Po opuštění vyhřáté knajpy nás na skalním útvaru Dreisesselfelsen zasáhl silný studený vítr, který se s námi poté držel i při následném  pochodu hřebenovkou k česko-německo-rakouskému trojmezí.

Když jsme se prošli kolem trojmezí, následoval prudký sestup směrem k Plešnému jezeru. Tam nejeden zcestovalý horal litoval, že v pátek podcenil situaci a nechal nesmeky v autě (někteří litovali více než jiní, ale o tom až později) a úseky chůze se poměrně pravidelně střídaly s úseky sjížděnými po zadku. Dále nás již čekal jen jeden problematický úsek, a to klesání před plešným jezerem, který však stál za to neboť nás na jeho konci čekal krásný pohled na zamrzlou scenérii. Pak již jen zpět na kopec a přibližně 2 kilometry do našeho sobotního tábora v nouzovém nocovišti Pod Plešným jezerem. V cíli jsme se seskupili u stolů, rozbili tábor, zažehli vařiče, vytáhli všemožné pochutiny od plechovek fazolí až po klasickou lyo stravu  a nasyceni dobrým jídlem se při debatách poddávali postupně přicházející tmě.

Zapomněl jsem zmínit, že Ondra, náš dvorní rapper, kterého jistě znáte z našich Hanibal rap battle ultrahiker vs trempař a sportovkář vs pískař, se na Trojmezné rozhodl vrátit pár kilometrů zpět a na příhodném kopečku si počkat na perfektní fotku západu slunce. Po pořízení snímku, když už za tmy sestupoval k plešnému jezeru, zalitoval absence nesmeků více než jiní, když uklouzl a natáhl si kolenní vaz. Objevil se, když jsme seděli u stolu a začínali už přemýšlet nad tím jak to, že tu ještě není. Odbyl nás však, že to je v pohodě a večer ještě usínal s tím, že se z toho vyspí.

Neděle: 13,4 km (↑104 m | ↓270 m) | Trasa na - Mapy.cz

Ráno se některým již vstávalo hůř, jelikož strávili noc v decentně navlhlých spacácích z předchozího večera. Opět nás však postupně všechny vyhnal na nohy hlad. V průběhu snídaně již Ondra odcházel, bohužel se z toho nevyspal, a tak si na následný třináctikilometrový pochod chtěl nechat více času. Asi v polovině cesty, jsme ale zjistili, že bohužel nedošel a na pomoc si byl nucen zavolat Horskou službu. Poslední kilometr jsme někteří šli již počtvrté, (v sobotu ráno jsme se ještě museli vydat zaplatit parkování nebo vrátit do auta historický hmoždíř, taková naše tradice, viz HWC 2020) avšak otevřená krajina připomínající řídce zalesněnou tajgu nás i tak znovu uchvátila. Po obědě na parkovišti jsme se ještě prošli přes nejkratší mezistátní železnici v Evropě, ze které nás překvapil pohled na bobří hráz, kterou jsme většina ve volné přírodě viděli poprvé v životě. Dále nás pak už čekala pouze dlouhá cesta zpět domů do betonové džungle.

Pokud vás láká Tichá krajina bez shluků turistů, tak je za nás Šumava ideální volbou. Za celý víkend strávený procházením klidné, zimní krajiny jsme téměř na nikoho nenarazili. Velice příjemným bonusem pak je, že Šumava je naším jediným národním parkem, kde se dá legálně přespávat venku v přírodě a to právě ve zmiňovaných nouzových nocovištích, kterých je zde hned 7 a u každého jsou jako bonus zařízené, udržované toalety. 

Tak za hanibal, zdar, na hory a dál!

Text: Dominik
Foto: Ondra Vacek