Víte, co má společného komiksová postavička galského druida Panoramixe a Krkonoše? Nebo proč byste neměli jíst Toblerone v Krkonoších? Oba problémy souvisí se zaledněním Krkonoš v posledních 2 milionech letech. 

I když v Krkonoších najdeme horniny starší, než jsou dinosauři, tak za to, jak Krkonoše vypadají teď, můžou hlavně doby ledové v posledních 2 milionech let (to už dinosauři byli dávno vyhynulí). Dob ledových bylo pět (velkých) a střídaly se s dobami meziledovými. V létě bylo v Krkonoších asi jako teď v lednu, ale se srážkami to bylo nevalné – ročně spadlo asi 200 mm. V době, kdy byla asi největší zima, pokrýval obrovský kontinentální ledovec celé současné Polsko, Skandinávii a Británii. Dosáhl až 8 km k severnímu úpatí Krkonoš. Tahle obrovská masa ledu fungovala jako velké ochlazovadlo. A díky tomu vzniklo v Krkonoších 34 menších ledovců. Ty největší z nich byly v Labském dole a Obřím dole, menší pak na úbočí Kotle, na polské straně Krkonoš ve Sněžných jámách a například v místech, kde jsou dens jezera Wielki a Mały Staw. Ledovce po sobě samozřejmě zanechaly mnoho stop. Když budete vědět na kde a na co koukat, tak je uvidíte. 

Asi nejlépe to poznáte na ledovcovém údolí (odborníci mu říkají trog). Krásné trogy jsou například Obří důl a Labský důl. Jinde v Česku je nenajdete. Trog vznikl tak, že déšť nejprve v úbočí hory vyhloubil údolí. Takových jsou v Česku tisíce. Údolí modelované tekoucí vodou má na příčném průřezu tvar písmene „V“ – dno je úzké a svahy se z něj zvedají víceméně pravidelně. Když se ochladí, přestane pršet a začne sněžit, začne se v údolí usazovat sníh. V době ledové se tak sníh usazoval tak dlouho, dokud nevznikla závěj desítky metrů vysoká. A díky tlaku, který se tak vytvořil, se sníh přeměnil na led. A protože údolí, původně vyhloubená vodou, směřují z kopce dolů, i náš ledovec pomalu klouže dolů a tvaruje tak celé údolí. A když se (v době meziledové) oteplí, ledovec začne tát. Když roztaje, údolí vypadá úplně jinak.

Dno je hladké, protože ledovec není jenom led, ale je v něm spousta kamení, štěrku a písku. Tahle směs dno dokonale vyhladí. Ledovcové údolí připomíná obrovský žlab s průřezem jako písmeno „U“. Dobře je to vidět když se ze Sněžky podíváte do Obřího dolu (třeba odtud: 50.7362667N, 15.7357681E).

Tam, kde ledovec začal svoji cestu, vzniká kotel. Vypadá to jako trampský kotel nebo starořecký amfiteátr. Odborníci to ale nazývají kar (odvozeno od cauldron, anglicky kotel). Pokud chcete vidět cauldron, vezměte si komiks Asterix & Obelix. V něm si najděte druida Panoramixe, jak vaří svůj kouzelný lektvar. Připravuje ho v kotlíku s plochým dnem a oblými stěnami, které se postupně zvedají vzhůru, až jsou téměř kolmé. Dokonalým karem/kotlem je Úpská jáma - závěr Obřího dolu. Dokonalejší kar v Česku neuvidíte. 

Číst si o ledovcích v Krkonoších je možná fajn, ale ještě lepší by bylo vyrazit do Krkonoš s někým, kdo stopy po nich ukáže přímo na místě. Možná by bylo zajímavé se dozvědět o Krkonošském národním parku víc – třeba o tom, proč ve Svobodě nad Úpou chtěli zlato těžit, ale nevytěžit, proč má trpaslík špičatou čepičku, jak to, že nikdy neuvidíte lézt malého endemického šneka vřetenovku ze stromu dolů, nebo zjistit jak je hořec hořký.