CZK
Proč by právě Šumava měla být největší divočinou v rámci České republiky? Odpověď na tuhle otázku je poměrně jednoduchá. Nechtěně tomu totiž napomohl komunistický režim, který vybrané pohraniční oblasti na dlouhou dobu uzavřel a nijak se o ně nestaral.
Sídla, ze kterých byli po roce 1945 odsunutí sudetští Němci, pohltila krajina a lesy, které byly "za čárou", tedy za ostnatými dráty chránícími hranici, se v podstatě staly bezzásahovými zónami, kde se les mohl přirozeně vyvíjet bez přičinění člověka. I díky tomu se na Šumavě zachoval například Boubínský prales a další nádherná místa.
Obrovská rozloha a koncentrace návštěvnosti
Ačkoliv je Národní park Šumava největším českým národním parkem, nemá tak vysokou návštěvnost jako mají například Krkonoše. Navíc, tato návštěvnost se často koncentruje jen na pár hodně známých a oblíbených místech. Právě proto tu vznikají rozsáhlá území, kde mají zvířata klid a mohou se nerušeně vracet k původnímu způsobu bytí v české přírodě.
To nej ze šumavské fauny
Vlk obecný
O vlkovi toho bylo řečeno už poměrně hodně. Stálá populace vlka na Šumavě aktuálně čítá 4 smečky, tedy přibližně 20 jedinců. Maximum, které je Šumava (a přilehlé oblasti jako NP Bavorský les a pod.) schopná pojmout, je asi 6 smeček. Při vyšším počtu by se už vlci začali přemisťovat jinam, jejich teritoria by se příliš překrývala.
Vlk v Česku patří mezi kriticky ohrožené druhy.
Rys ostrovid
Rys také patří mezi ohrožené druhy a jeho návrat do české přírody není jednoduchou záležitostí. Dlouhou dobu byl rys považován za škůdce v lese a býval také oceňovanou trofejí. Toto vidění rysa již naštěstí není tak populární.
Rys ostrovid byl reintrodukován v národním parku Šumava a aktuálně se na jeho území pohybuje něco přes 100 jedinců. Rys je největší evropská kočkovitá šelma.
Bobr evropský
Bobr byl na Šumavě vyhuben v podobném časovém období jako vlk. Jeho návrat na Šumavu v posledních letech je výrazně vítanou změnou, která se pozitivně projevuje hlavně na zadržování vody v krajině a na celkové změně krajiny k jejímu původnímu rázu, který v minulosti významně ovlivnilo lidské osídlení se snahou odvodnit karajinu, aby se dala obdělávat a využívat k chovu hospodářských zvířat.
Los evropský
Los je největším zástupcem jelenovitých na území České republiky. V Česku patřil k hojným druhům, ale v průběhu 15. století byl vinou extenzivního lovu vyhuben.
V posledních desetiletích se do české přírody znovu vrací. Největší populaci vytvořil na Šumavě, v nejbližším okolí lipenské přehrady. Jeho stav ale dosahuje malých počtů, aktuálně je monitorováno asi 16 jedinců.
Mezi další chráněná a významná zvířata na Šumavě patří tetřev hlušec, tetřívek obecný, datlík tříprstý (živící se velmi rád kůrovcem) a pak celá řada dravců. Na území Šumavy hnízdí sokol stěhovavý a lze zde pozorovat rozličné druhy sov a dokonce i tři druhy orlů.
Šumavské slatě
Šumavské slatě, tolik známé hlavně a právě z příběhů o převaděči s přezdívkou Král Šumavy, jsou zásadním krajinným prvkem místních hor. Slať je místní název pro rašeliniště, pro jejichž vznik jsou na vrchovinách Šumavy takřka ideální podmínky. Mělké pánve, sedla, mírné svahy, náhorní roviny, pláně, široká, mělká údolí potoků a jejích přítoků. Podnebí je zde velmi chladné a vlhké, pramenišť je dostatek a horninový podklad pod zvětralinovým pláštěm není pro vodu příliš propustný. Spojením více jezírek rozrůstajícími se porosty rašeliníků vznikly velké komplexy šumavských rašelinišť s jezírky uprostřed. Komplex celého rašeliniště (tvořeného zejména rašeliníky) zadržuje velké množství vody, má tedy důležitou hydrologickou funkci. Zpětně příznivě ovlivňuje mikroklima a mezoklima nejbližšího okolí.
Nejznámější šumavské slatě jsou: Chalupská slať, Tříjezerní slať, Jezerní slať, Modravské slatě, Cikánská slať.
Kůrovec a jeho vliv na krajinu
Často zmiňovaným tématem ve vztahu k Šumavě je kůrovec. Tento nenápadný brouček, který napadá převážně smrkové porosty, umí v hospodářských lesích způsobit nemalé škody. Ovšem v bezzásahových zónách, které se na Šumavě rozšiřují, se prakticky ukazuje, že je výskyt kůrovce součástí koloběhu obnovy lesa, příroda se s jeho výskytem dokáže bez obtíží vyrovnat sama.
Text a fotografie: Ondřej Vacek / Pioletproduction.com
