Řekli bychom, že Westgrat je jedním z nejpěknějších výstupů na Hoher Dachstein. Samotná ferrata na vrchol není dlouhá, má asi 200 výškových metrů, a dosahuje spíš nižší obtížnosti B. Náročnější je určitě samotný nástup k začátku via ferraty od jezera Gosausee. Naštěstí je po cestě chata!

Z parkoviště u jezera Gosausee vyrazíte po široké cestě po levé straně jezera a pomalu stoupáte k prostřednímu, a pak prudčeji k zadnímu gosauskému jezeru, kde široká cesta končí u chaty Hohe Holzmeister Alm. Tam můžete posvačit a přichystat se (psychicky) na strmou pěšinu, která se odtud zvedá a stylem cik‑cak protíná strmý svah prostoupený skalami. Strmost výstupu má i svou výhodu - relativně rychle nabíráte výšku a po necelých dvou hodinách (záleží, jak jste zdatní), opouštíte prostor kleče a ocitáte se na suťovích polích morény gosauského ledovce. To už v dálce vidíte chatu Adamek hütte, která leží ve výšce cca 2200 m. Parádní výhledy na okolní stěny jsou vskutku impozantní.

Nadmořská výška: 2196 m

gps: 47.4922572N, 13.5838144E

počet míst na spaní: 80

kontakt: office@adamek.at

Z chaty vyrazte brzy ráno po značené stezce a pak po často velmi dobře prošláplé stopě po ledovci Gosaugletscher. Nezapomeňte, že byť je zde přechod ledovce jednoduchý, měli byste být navázaní do lanového družstva a mít mačky a cepín. Minimálně jednu nebo dvě trhliny budete překonávat.

Po ledovci vystoupáte do sedla Obere Windlucke, kde můžete odložit ledovcové vybavení a na vrchol vystoupáte po samotném západním hřebeni. Ferrata se zde převaluje po hřebeni a obtíže jsou ve stupni A/B, takže nacvakněte karabiny ferratového setu na kabel a stoupejte vzhůru k nejvyššímu vrcholu masivu Dachsteingebirge!

Dolů můžete sestoupit stejnou ferratou, kterou jste vystoupili. Pokud si to chcete zpestřit, můžete sestoupit ferratou Randkluft v severní stěně (je obousměrná, tedy opatrně), která obsahuje jedno jediné místo obtížnosti B/C, jinak je obtížnostně podobná západnímu hřebeni. Po sestoupení na ledovec přejděte k sedlu Steiner Scharte a další krátkou ferratou sestupte zpět na ledovec nad Adamekhütte.

Z Hallstattu na chatu

Městečko Hallstatt je malebné a krásné a rozhodně stojí za alespoň krátkou procházku. My ji doporučujeme provést až po sestupu, kdy si rádi osvěžíte znavené nohy v jezeře. Teď se vrhneme na výstup na chatu, ze které se později vyráží na vrchol.

Začínáme na malém pískovém parkovišti na západním konci Hallstattu. Zde můžete bez problémů zanechat svůj vůz, parkování je zdarma. Jste ve výšce 550 metrů nad mořem a začínáte stoupat po turistické stezce směřující na Wiesberghaus. Nejprve půjdete po zpevněné široké cestě, minete stanici materiálové lanovky a projdete tunelem, od kterého jsou pěkné výhledy dolů na jezero.

Po široké cestě pak budete stoupat dál, minete nádherné vodopády na říčce Waldbach a za nimi se stočíte doleva na úzkou ale dobře značenou pěšinu a po ní začnete stoupat krásným lesem.

Cestou dál...

Širokou cestu ještě několikrát protnete a dál už Vás povede úzká, ale dobře značená a vyšlapaná pěšina. Po zdolání tisícovky výškových metrů narazíte na starou a už nepoužívanou chatu Tiergartenhütte. U ní je také pramen a tedy ideální možnost dát si pauzu a osvěžit se. O necelých 200 výškových metrů dál se konečně vyloupnete z lesa a stezka v několika serpentinách nastoupá doprava prudkým svahem. Chata Wiesberghaus (1881 m) je na dosah.

Je to tak. Máte v nohou 1300 výškových metrů a máte na výběr: buď zůstanete na Wiesbergausu, obklopeni parádními výhledy, skalkami a klečí, nebo si jen dáte rádler a výstupem na Simonyhütte, která leží o dalších 300 výškových metrů výš, si zkrátíte vrcholový den. Záleží na Vás. Případný výstup na Simonyhütte Vám od Wiesberghausu zabere maximálně hodinu a půl. Cesta je dobře značená, vede krásnými krasovými planinami a i povrch - jemný vápencový štěrk - je v podstatě docela příjemný pro chůzi v pohorkách.

Posledních pár metrů k Simonyhütte opět vede cik­‑cak prudkým skalním prahem. Chata je na jeho vrcholku, sousedí s ní romantická horská kaplička a je od ní vidět vše, co vidět chcete: ledovec, vrchol Dachsteinu i rozlehlé pláně, po kterých jste přišli.

Na vrchol a zpátky

V kolik budete vstávat, to záleží na Vás. Záleží to také na tom, na které chatě spíte, a jestli se ten den chcete vracet pouze zpátky na chatu, nebo třeba i seběhnout dolů do Hallstattu (což z vlastní zkušenosti nedoporučujeme, pokud nejste masochisté a milovníci sebedestrukce, jako my). Všeobecně ovšem platí, že chcete­­­­­­­­­­­­­­‑li mít bezpečný přechod ledovce, je vhodné vstát brzy, klidně ve čtyři ráno. Sníh na ledovci nebude ještě tolik změklý a sněhové mosty přes trhliny budou pevnější.

Od Simonyhütte vyrazíte po stezce směřující přímo na jih od chaty. Z levé strany obejdete výrazný skalní monolit Schöberl a po značkách a mužících stoupáte k nástupnímu místu na Hallstattský ledovec. Od chaty k ledovci je to zhruba hodina. Místo na ustrojení se do úvazků, nasazení maček a navázání se do lanového družstva je pohodlné a rovné. Jelikož se jedná o poměrně frekventovanou cestu, bývá vyšlapaná a znatelná. Přesto je dobré si ji dopředu nastudovat a být si alespoň trochu jistý, kam a jak vede. Za špatné viditelnosti může být orientace problematická.

Po zdolání prvního strmějšího nástupního úseku pak pozvolna stoupáte, po pravé ruce si držíte hřeben Hohes Kreuz. Na úrovni sedla Steiner Scharte se mírně stočíte doleva a podcházíte výrazný pilíř spadající z vrcholku Niederer Dachstein. Za ním už se doprava tyčí strmý úsek vedoucí přímo pod vrchol Höher Dachsteinu. V severní štítové stěně, přímo ve spádnici vrcholu, vede cca 100 metrů dlouhá via ferrata.

Hop na ferratu

Dostat se k ní není pokaždé jednoduché. V posledním strmém úseku ledovce bývá často velká trhlina, kterou je potřeba obcházet nebo přelézat. U nástupu na přímou via ferratu pak určitě potkáte odtrhovou trhlinu, která může být také problematická, nám se ale zatím vždy povedlo ji překonat. Přechod ledovce až pod ferratu by Vám měl zabrat maximálně dvě hodiny. Dost záleží na podmínkách na ledovci, jak moc budete muset kličkovat mezi trhlinami.

Via ferratou na vrchol je to už kousek – půl hodiny. Obtížnost je maximálně C, rozhodně je potřeba mít ferratový set! Pokud jste si nevzali hrudní úvazek, který se na ledovci nepoužívá, postupujte na ferratě velmi opatrně.

Gratulujeme, jste na vrcholku! Pokud máte pocit, že potřebujete překonat třítisícovou výškovou hranici, do které Dachsteinu chybí 3 metry, můžete vyšplhat na veliký železný kříž na vrcholku. Na vlastní nebezpečí, v případě úrazu od nás uslyšíte jen „my Vám to říkali…”. Sestup vede stejnou cestou až na Simonyhütte. Počítejte s tím, že dolů to jde rychleji. Za cca 2,5 hodiny můžete být na chatě a užít si zasloužený vychlazený radler! Povedený výstup oslavíte buď na Simonyhütte, nebo na Wiesberghausu, kde můžeme doporučit domácí pálenku z mladých borových šišek. Když přeberete, budete mít ráno pocit, že jste snědli půlku borového lesa.

Hurá do jezera

Na sestup zpět do Hallstattu máte několik možností. Tou nejjednodušší a nejkratší je sestup trasou výstupu. Promažte kolena, vezměte trekové hůlky a připravte se na slušnou porci seběhnutých metrů. Pokud si cestu chcete ozvláštnit, jsou možnosti:

Kolem Krippensteinu

Od chaty Wiesberghaus můžete vyrazit na východ po značené stezce, která Vás příjemným houpavým terénem bez většího převýšení zavede ke stanici lanovky vedoucí na Krippenstein. Odtud buď seběhnete po sjezdovkách dolů do Obertraunu (čímž si moc utrpení neušetříte), nebo sjedete dolů lanovkou. Vysadí Vás dole na velikém parkovišti asi dva kilometry od centra Obertraunu. Do Hallstattu se pak musíte dostat buď pěšky podél jezera, nebo místní dopravou (nebo stopem).

Trocha vodopádů

Druhá varianta je víceméně shodná s původní trasou výstupu, jen v místě, kde potkáváte Waldbach, přejdete přes mostek a vydáte se po strmé stezce s názvem Gangsteig. Je místy zajištěná ocelovými lany, ale jištění ferratovým setem zde není nutností (pokud nejste výrazně úzkostliví). Dovede Vás na parkoviště, kde stojí Váš vůz. Trochu osvěžení pak může nabídnout jak říčka Waldbach, tak překrásné Hallstattské jezero.

WIESBERGHAUS

Nadmořská výška: 1 884 m

gps: N 47.52039 E 13.62639

počet míst na spaní: 80 (míst na spaní), 10 (pro zimní stanování)

kontakt: office@wiesberghaus.at

SIMONYHÜTTE

Nadmořská výška: 2 203 m

gps: N 47.5008033 E 13.6238864

počet míst na spaní: 42 (spaní v pokoji), 94 (míst na spaní), 20 (lůžek pro rychlé přespání)

kontakt: info@simonyhuette.com

Tak tedy: Steinerweg, monstrózní alpský lezecký výstup čítající 25 lanových délek, obtížnost 5+ UIAA a výsostnou historickou hodnotu. Byl totiž prvně prostoupen bratry Steinery v roce 1909. Z toho už dýchá kousek lezecké historie!

Je nasnadě, že se jedná o výstup, který nějaký čas zabere. Známe několik případů, kdy se ve stěně i bivakovalo (police vhodné na takovou kratochvíli se najdou), ale podle nás lze výstup stihnout za jeden den, je jen potřeba se moc nezdržovat a lézt. V mnoha případech lze délky spojovat, v první polovině je možné překonat lehký, cca 150 metrů dlouhý úsek, souběžným lezením. S orientací to také není zlé, cesta je sanovaná, většina stanovišť je osazena kruhy nebo borháky a v těžších místech také najdete fixní postupové jištění. Takže právě tyto atributy pomohou snazší orientaci.

Nástup do stěny

Pokud chcete stihnout cestu za jeden den (a ještě sjet lanovkou dolů), nevyhnete se brzkému nástupu. Jednou variantou je spaní na Dachsteinsüdwand hütte, druhou pak přespání na parkovišti u lanovky. Z parkoviště je to na chatu ani ne hodinka, tak sami zvažte, zda ji chcete ušetřit.

Od chaty se mírně sestoupí dolů, a pak můžete spokojeně následovat mužíky a lehce vyšlapanou (a značenou) cestičku směrem k nástupu na ferratu Johann Klettersteig. Cestička se blízko stěny stočí doprava k ferratě, vy pak pokračujete dál pod stěnou v podstatě do spádnice vrcholu. Dobrým orientačním bodem je veliká jeskyně v obrovském koutě na úpatí stěny. Výstup začíná asi 100 m vlevo od ní.

Po pravdě řečeno, nejnebezpečnější je doopravdy nástup ke stěně. V posledních úsecích budete přecházet veliká sněhová pole a pád na nich by mohl být extrémně nebezpečný. Zvažte, zda nevzít turistický cepín, mačky nebo nesmeky. Minimálně trekové hole jsou nutnost.

Průstup stěnou na vrchol

Prvních pět až šest délek (my první z topa nepočítáme, neboť je to dvojka a často si ani nevšimnete, že jste jí prošli) vede v krásné pevné skále s obtížností do 4 UIAA. Příjemně překvapí, že kde je to těžší, najdete borhák, v ostatních případech není problém založit friend nebo najít vhodné místo pro smyčku (na hrotu nebo v hodinách). Po cca 250 m lezení se dostanete na rozložitou polici plnou suti a volného kamení. Přes ni musíte přejít doprava, překonat vzdálenost zhruba 150 m a mířit pod výrazný pilíř. Tuto polici jsme překonávali souběžně. V levé straně pilíře pak stoupáte jasně viditelným koutem, který nabídne opět parádní lezení v pevné skále, které je velmi dobře odjištěno. Pilířem lezete tři délky, téměř až na jeho vrchol. Vyhněte se první rampě, která ubíhá doprava (Salzburger band), je výhodnější traverzovat tou vyšší (Steiner band).

Traverz po Steiner band je jedním z nejzábavnějších míst ve stěně. Dvě plné délky traverzování, kdy vybrané úseky překonáváte plazením, opravdu pobaví. Zároveň opět není nouze o dostatek jištění (ať už borháky nebo staré skoby). Pravdou ale je, že zde si svou dávku psychického vypětí prožije i druholezec, neb v případě pádu může absolvovat solidní kyvadlo.

Na konci lávky vstoupíte do zajímavého vhloubení. Z něj dál do prava vede rampa, kterou byste mohli traverzovat až do sousední cesty Pichlweg. To ale nechcete. Vy polezete přímo nahoru mohutným zářezem, kde přichází na řadu asi nejhezčí lezení z celé cesty. Výrazným zářezem lezete skoro deset délek, respektive méně, když se vám podaří délky efektivně spojovat, což lze. Zde bývá obtížnost konstantně kolem 4+ UIAA a postupového jištění je již trochu méně. Míst na smyčky a friendy je ale dost.

Občas lámavě...

S tím, jak ubývá postupového jištění, se pomalu blíží i nejtěžší místo cesty. Nejprve prolezete lehce lámavým komínem (a myslíte si, že už to máte za sebou), načež se v zářezu objeví vklíněný balvan, pod nímž září červená smyce. Přes drobný oblý převísek, kde si nevidíte na nohy, se čistě přehoupnete za 5+ UIAA. Pokud to nejde, stačí se přidržet za smyčku, a je to.

Za nejtěžším místem je potřeba si dát pozor, abyste nevlezli do obřího komína, který vede doprava. Vyhoupnete se na rozložitý pilíř vlevo a zářezy a spárami v něm pokračujete stále nahoru. Materiál už není tak skvostný, je místy docela lámavý, ale obtížnost spadne dolů a po třech délkách za tři už stojíte na hřebeni a štandujete za lano via ferraty vedoucí po západním hřebeni. Na vrchol je to asi 30 výškových metrů, asi 100 metrů pěšky!

A teď dolů

Na vrcholku vás přivítá mohutný kovový vrcholový kříž a vrcholová knížka. A taky nádherný rozhled, to slibujeme (pokud tedy nebudete mít hnusné počasí). Sestup pak vede ferratou ve spádnici vrcholu na severní straně hory, později pak po východním hřebeni. Po tom totiž dojdete až na rovný kus ledovce, kde nehrozí trhliny a je to jen kousek na urolbovanou cestu vedoucí k lanovce Hunerkogel. Nedoporučujeme sestupovat přímou variantou severem až dolů, neboť pak byste museli překonávat hodně strmý kus ledovce s trhlinami.

Po urolbované cestě to pak máte k lanovce asi tak hodinku pěšky. Pokud byste nestíhali poslední lanovku, máte dvě varianty. Buď sestoupíte prudkou stezkou pod lanovkou pěšky (což se hodí pro masochistické borce se sklony k sebedestrukci), nebo zkusíte přespat v chatě na Dachsteinscharte. Kapacita je malá, ale z naší zkušenosti nikoho ven do nečasu nevyhodí. Když je plno, srazí se stoly a přespí se na nich nebo na podlaze.

Lanovka z Hunerkogelu vás za alpských 23 € sveze do údolí, přímo na parkoviště, kde čeká váš vůz. Příjemné. A abychom nezapomněli, ti, co se svezli lanovkou, a prokážou se jízdenkou při výjezdu z horské silničky v Ramsau, neplatí mýto.

Vyhlášená a obtížná via ferrata v jižní stěně Dachsteinu, respektive v jeho pravé části, je pravděpodobně velmi dobře známá širokému spektru milovníků zajištěných cest. A pokud jste ji ještě nikdy neabsolvovali, rozhodně to doporučujeme! Nabídne totiž něco, co spousta jiných via ferrat nedokáže: expozici spektakulární stěny, lezení v kolmém terénu a k tomu možnost sestupu, který je bez námahy! Jdeme na to! 

Z Ramsau am Dachstein, kam dojedete, předpokládáme, autem, stačí vyjet po horské silnici (platí se mýto, tedy pokud nevyužijete služeb lanovky, pak je mýto zdarma) až na parkovišti u lanovky Dachstein Sudwandbahn. Odtud je to méně než hodinka na chatu Dachsteinsudwand hütte, která by měla být vaším výchozím bodem. Pokud si ale věříte, můžete spaní na chatě vynechat a vyrazit rovnou od auta. Bude vás pak čekat docela dlouhý den.

Z parkoviště se vydáte po značené stezce směrem k výše zmíněné chatě, od ní pak sestoupíte asi 50 výškových metrů na stezku, která vede pod jižní stěnou. Pěšina, která vás dovede k začátku ferraty, je velmi slušně značená, takže nemusíte mít strach, že byste se ztratili. Za dobré viditelnosti není s orientací problém. Cesta z parkoviště na nástup zabere zhruba 2 hodiny.

Posledních pár metrů pod samotný začátek stěny je už zajištěno ocelovým lanem, také není od věci mít už při příchodu pod stěnu přilbu na hlavě. Pád kamení není v horách nic neobvyklého, obvzlášť v takhle velké stěně. Ne zřídka tu taky narazíte na starý sníh, tak postupujte opatrně. Po ustrojení do úvazků a připnutí ferratových setů se můžete směle pustit do díla. A vězte, že hned prvních pár metrů prověří, jestli na celý výstup máte dostatečnou kondici.

Jak už jsme zmínili, první metry jsou rozhodující. Čeká vás asi 30 m dlouhý úsek s obtížností E, kde nepotkáte mnoho stupů a naopak se budete muset popasovat s poměrně velikým převisem. Ti, kdo mají sílu v rukou, to zvládnou. Není od věci mít ssebou kratší lano, kterým lze trochu dopomoci těm, kteří tu budou mít problém.

Dobrou zprávou ale je, že tohle je nejtěžší místo výstupu (dělící zrna od plev). Dál už je všechno znatelně jednodušší. Nejprve vás ocelové lano zavede po pilíři s obtížností C o 150 m výš, kde si budete moct odpočinout na relativně široké polici. Pak vás bude čekat doleva ubíhající série zářezů, která vás dovede do pravděpodobně nejkrásnější (a nejkolmější) pasáže celého výstupu. Série hladkých ploten, kterou protíná jen ocelové lano a kolíky sloužící jako stupy, nabídne nevšední expozici, kterou si budete dlouho pamatovat. Pod nohama budete mít víc než 250metrovou propast a budete se muset poprat s obtížností C/D.

Po zdolání kolmých ploten se dostanete na další velikou polici, kde obtížnost nachvíli spadne na písmenko A. Najdete tu také stěnovou knížku, do které se můžete zapsat, a vychutnat si parádní výhled do doleva ubíhající jižní stěny.

Z toho místa se začnou relativně pravidelně střídat kolmější obtížnější úseky (C/D) s lehčími traverzy po policích a ferrata se začne stáčet doprava, aby vás nakonec zavedla přímo k exponované hraně, na které stojí Seethalerhütte. Tady už stojíte na ledovci, a buť si dáte na chatě radler a odpočinete si, nebo vytazíte přímo pod východní žebro vrcholové pyramidy Dachsteinu.

Po části východního hřebene vrcholové pyramidy vede lehká ferrata v obtížnosti B, která vás po cca 200 m zavede přímo pod vrchol, kde se spojuje s ferratou vystupující přímo ze severu. Ta je také spíše nenáročná a tak budete z ledovce na vrcholku za necelou hodinu.

Dolů z vrcholku, kde je dostatek místa na odpočinek, se dostanete po via ferratě stejně, jak jste přilezli. Je důležité zmínit, že při výstupu ferratou z východu sice přecházíte kousek ledovce, ale je to prošlapaná stezka bez trhlin a není tak nutné s sebou mít ledovcové vybavení. Je to ale jediná možná cesta, kde není ledovcové vybavení úplně nutné!

Jakmile z hřebene sestoupíte zpět k Seethalerhütte, vydáte se po rolbou ujeté cestě po ledovci k horní stanici lanovky Hunerkogel. Ta vás bezpečně sveze dolů na parkoviště. Pokud ale nechcete za cestu do údolí platit 23 €, můžete sestoupit cestou klikatící se pod lanovkou v suti, která je prudká, nepříjemná a dlouhá. Vaše peněženka vám bude vděčná a kolena vám to nezapomenou.

Text: Ondra Vacek, Matouš Kačaba
Foto: Ondra Vacek, Matouš Kačaba

Možností ubytování pod Dachsteinem je mnoho. Nám se velice osvědčil kemp v obci Winkl (součást Obertraunu) hned na břehu jezera Hallstatter See. Naprostá nádhera. Na jižní straně také najdete kempy, to je bez problému. Pokud chcete komfort a trochu horského luxusu, můžete se ubytovat výš, u Goosausee, v horském pensionu Gasthof Gosausee.