Jak se vybavit na „gastro zájezd“

Pro větší pestrost vám představíme tři destinace, které jsou blízké našemu srdci a vám také jistě nejsou cizí. Pojďme na to:

Ano, tisíce žulových věží a několik ledovců, které se rozprostírají přímo nad horským městečkem ve stínu Mont Blancu ve Francii. Tato oblast vám má co nabídnout v létě, ale i v zimě a těch horských radovánek, které si tu můžete užít… Jak ale předesíláme v úvodu, tento článek se věnuje něčemu jinému!

Vyrážíme-li z městečka vzhůru za horolezeckým dobrodružstvím často ze zdejších supermarketů odnášíme v batozích nejrůznější sušené salámy saucisson, které mají těžko odhadnutelnou dobu minimální trvanlivosti, ale ještě se nám nepovedlo salám nesníst v prvních několika dnech výletu.

Kdo by se do bivaku táhnul s přehnaně těžkým batohem? Chtělo by se nám napsat, že nám teda ne, ale váha batohů na nástupu je vždy větší, než bychom si přáli. Má to ale jednoduché vysvětlení. Pokud si k lezeckému a bivakovacímu vybavení přibalíte hromadu laskomin, bude váš pobyt v bivaku opravdovou dovolenou (za kterou se také jistě do bivaků vydáváte) spíše než utrpením.

Ach, ty brzké alpské starty… V posledních letech je ideální vstávat kolem druhé, třetí ranní hodiny a touto dobou se nutit do jídla je fantastickým požitkem, který je skutečným kořením horolezeckého sportu. Dobrá, sáhnete tedy po instantní kaši, nebo jiné formě potravy, kterou jste schopni pozřít v tuto nekřesťanskou hodinu a vyrážíte z bivaku. Dobrou variantou je nechat si snídani na později, pokud tedy později už nebudete stoupat technickým terénem.

Na hřebeny těchto alpských velikánů nás pak doprovází výživově hodnotné flapjacky a jiné tyčinky. Ti z nás, kteří inklinují k slané paletě chutí pak z batohu vyloví opět sausson a kus tvrdého sýra. Někdo k tomu přidá pšeničnou tortillu pro prodloužení falešného pocitu sytosti. (tento stav je v tomto vysokohorském prostředí čistě iluzorní a není možné se dojíst) Specialitou jednoho našeho kamaráda spolulezce jsou dokonce Besipky! Na večeři často  kombinujeme mrazem dehydrovanou stravu se salámy, sýry, čokoládou - zkrátka vším co vám chutná v nadmořské výšce nad 3 000 metry nad mořem.

Dobrá, vrcholových výhledů jste nasyceni, technických kroků při výstupu na těžce dosažitelný alpský vrchol jste si tuze užili a teď přichází naše  ̶n̶e̶j̶o̶b̶l̶í̶b̶e̶n̶ě̶j̶š̶í̶ , pardon, druhá nejoblíbenější část všech horolezeckých výpadů, a tím je návrat do doliny. Do míst, kde není všechno jídlo cítit po vlhkém oblečení a laně a pokrmy mohou pocházet i odjinud než z nepromokavého pytlíku a vašeho batohu. Čas odměny.

Jen otrlí stihnou před prvním chodem rychlou koupel v jednom z přítoků divoké řeky Arvy. Hlad a touha po chutném uvařeném jídle je často silnější než my. 

Nebylo jediného výletu, kdy bychom po horolezecké vsuvce nenavštívili přímo restauraci v budově, jejíž šířka nejsou ani 4 metry od stěně k druhé - Poco Loco. Stovky variací na klasický hamburger desetkrát jinak. Vegetariáni si zde také přijdou na své. Samozřejmě máme k francouzskému pivu výhrady, ale v tento moment je to nejskvělejší osvěžení, které vaše, horským sluncem vysušené, rty mohou zažít.

Spokojeně sytí a lehce připitomělí zapadáme do supermarketu, kde nakupujeme sladké perníčky Chamonix, vína s geografickou značkou Côtes du Rhône a v neposlední řadě oblíbený kozí sýr Chevre. Náš doporučení zní: bagety snězte ten den, kdy jste je koupili a v kempu si na ráno objednejte čerstvé!

Pokud se někomu z výpravy povede opravdu těžký, či jinak hodnotný přelez, má radost celá parta. V našem oddíle se totiž jedná o týmový on-sight přelez. Ten je potřeba patřičně oslavit! Pokud jde o pivo, tak doporučujeme nejlevnější německy vyhlížející plechovky, které sice nerozšíří váš pivařský rozhled o piva Horního Savojska, ale o to spíš potěší vaše středoevropské nároky na světlý ležák!

Území na severu Itálie s neuvěřitelně tvarovanými skalními věžemi a pohnutou historií nabízí nádherné scenérie, které si nás spolehlivě získaly. I sem vyrážíme hnáni touhou se po pořádném lezeckém, či běžeckém dni vydatně najíst a napít.

Učarovaly nám dlouhé dolomitové stěny těchto italských hor, které mohou být hezky chytovaté, takže lezení je často svižné a rychle spěje k odpočinku po něm, kterému jsme přeci věnovali tento článek.

Hned na úvod bychom rádi předeslali, že tyto výlepky nebývají zrovna bezlepkové a že karbohydráty se nachází snad v každém jídle dne. Co jíme ve stěnách, nebo na pěšinách této horské zahrádky už víte z odstavců o Chamonix. Zde se zaměříme na čas mezi sporty, který všichni jednotně nazýváme „tou pravou dovolenou“.

Naše obytňáky vybaveny nejrůznějším kulinářským vybavením nám společně s patřičným parkovištěm slouží jako Michellinská kuchyně. Pokud se podaří zaparkovat víc obytňáků u sebe - jde o komunitní vaření a jak víme: sdílená radost je ta nejhezčí radost.

Snídaně jsou ve znamení vajíček! Pokud by teda zrovna někdo nevyrážel na super dlouhou cestu, kdy by musel vstávat super brzo… Míchaná, omeleta, volské oko, to všechno chutná na svěžím horském vzduchu báječně. Po snídani není radno zapomínat na dobrou kávu!

Pokud se daný den neoddáváme sportu, směřujeme často do údolí potěšit naše chuťové buňky italskou pizzou, carpacciem a nakonec kávou. Cestou z restaurace odpočívající lezec nesmí zapomínat na jeden z pilířů italské gastronomie - gelato. Zdejší zmrzlina má tolik podob, že většinou nestačí jeden týden na to, aby odpočívající lezec zjistil, která mu vlastně chutná nejvíce. Po obědě není radno zapomínat na dobrou kávu!

Večerní posezení u poměrně chladného západu slunce často vsázíme na náhodně zvolené červené víno. Pokud máte zrovna narozeniny, doporučujeme nákup vína ve vaku, aby to s vámi mohla parta oslavit. Jinak i pokud jde o zájezd studentů, tak kdejaká lahev červeného vína do čtyř eur vás jistě nezklame!

PS: Na bílé víno nás valem neužije a do povodí řeky Mosel se v nejbližších letech na lezeckou dovolenou nechystáme.

Ať už se chystáme do skal v severních Čechách, na Českomoravské vrchovině, nebo na Valašsku, nikdy se tento výlet neobejde bez patřičné gastro přípravy.

V Turnově u kruhového objezdu, v Novém Městě na Moravě u vlakového nádraží, zkrátka cestou nakoupíme tvarohovou tyčinku, kari hummus, banány a jde se do skal. Víme, to jsme té pestré stravě velmi nedali…

Zato to vše poctivě doháníme v restauracích, jako jsou „Hospůdka u Malíků“, „Koupák“ nebo „U Kolouška“. Nakládáné hermelíny, utopence a jiná výživově hodnotná jídla. Co v těchto podnicích pijeme je nejspíš všem z vás, kteří dočetli až sem jasné!