CZK
Následující report z vydatného víkendu sepsal Ondra Budil.
Pátek: Bodenbauer, Rakousko.
Byl konec března, já plný očekávání nasedal do auta mých hanibalích parťáků. Vyráželi jsme na víkend do hor, cílem naší cesty byl vrchol Hochschwab 2277m. Nicméně pro první den postačilo dorazit na parkoviště a přečkat první noc. Na místě nás uvítal mírný déšť. My jsme vyrazili pozdravit naše kolegy. V průběhu noci jsme se každý odebral buď do svého auta nebo stanu.
Za lesem je parkoviště. Výchozí i konečný bod celé trasy. Dům vlevo? Hospoda. Ideální varianta. Foto: PioletProduction.com
Sobota: Bodenbauer - Schiestlhaus. (12 km, 1500 m nahoru, 300 m dolů. 6 hodin)
Ráno bylo tady a překvapivě nám nepršelo na hlavu, vlastně bylo docela hezky. Celá skupina se postupně probudila, sbalila se a nachystala snídani. Nebylo kam spěchat - na konci března už jsou dny dlouhé. Kolem desáté jsme vyrazili vstříc našemu dnešnímu cíli. Tím byla chata Schiestlhaus. Sice ještě nebyla otevřená, ale bylo možné přespat ve winterraumu. Na parkovišti už bylo jaro, ale jak člověk začal stoupat, získával pocit, že se vrací v čase. Ještě před třemi kilometry jsme sníh sotva zahlédli a teď se před námi otevíralo údolí se souvislou sněhovou pokrývkou, kterou narušovaly snad jenom různé stromky a keříky vykukující nad ni. Zhruba po 4 kilometrech a 400 výškových metrech jsme si dali krátkou pauzu. Následovalo první namáhavější stoupání, po kterém jsme se ocitli v úplně jiném světě. Stromky vystřídaly skály a krajina nabyla mnohem majestátnějšího dojmu. Sníh nám ztvrdl pod nohama a my museli nasadit nesmeky nebo mačky.
Outdoorové modelky na výletě
Chvílemi padal sníh, chvílemi z pod mraků vykouklo sluníčko. Střídavě jsme svlékali a navlékali bundy, člověk mohl zahlédnout značky jako Tilak, Mountain Equipment nebo High Point, zkrátka přehlídka outdoorových modelek v té nejlepší formě. Během brzkého odpoledne jsme začali sestupovat do menšího bočního údolí Obere Dullwitz. Po tak prudkém svahu jsem ještě nešel, svah se sklonem přes 45 stupňů byl navíc pokrytý zmrzlým firnem a místy i ledem. I přes nesmeky a hole to málem pár z nás „vzalo po zadku“. Svoje nesmeky jsem si málem zapomněl doma a byl jsem za ně neskutečně vděčný. Pochopil jsem, že obzvlášť v zimě není radno podceňovat vybavení.
Po klesání následovalo zdlouhavé stoupání. Síly ubývaly a den se krátil. Když najednou se na nás konečně zase usmálo slunce. Kopce pod námi zalilo krásným světlem, takovým, které ocení každý fotograf. Připomnělo mi, že cíl dnešní cesty je blízko a já vyrazil s novou vervou. A za pár stovek metrů už jsem ji zahlédl, chata stála kousek od nás.
První z nás konečně dorazili do chaty. Batohy jsme zahodili a vděčně se svalili na cokoliv, co bylo zrovna poblíž. Někteří z nás začali vařit, já jsem ještě chvíli odpočíval. Postupně jsme vítali další příchozí. Jen co všichni dorazili, začalo zapadat slunce, odpočatější z nás se vydali vychutnat si scenérii a něco nafotit. Vítr se postupně zvedal do nárazů okolo 80 km/h.
Winterraum začínal být přeplněný, inu byl určen pro 8 lidí, ne pro 17. Nějak se nám ale podařilo se vmáčknout dovnitř a společně si užít večeři. Nacpat na matrace a podlahu winterraumu tolik lidí byla vcelku logistická operace, ale v porovnání se spaním venku to byl zkrátka luxus. To jsme si všichni moc dobře uvědomovali. Jak jsme to tedy vyřešili? Všichni jsme vevnitř spát nemohli, nebo ano? Odpověď zní „téměř“. Dva z nás se obětovali a venku si postavili lehký bivakovací stan. Ostatní zůstali uvnitř. Na stole nebo pod stolem se dá spát taky, že ano?
TRASA PRVNÍHO DNE NA MAPY.CZ
Neděle: Schiestlhaus - Häuselalm Hütte - Bodenbauer
(13 km, 220 m nahoru, 1500 m dolů. 4 hodiny)
Vstali jsme brzy ráno a začali jsme postupně vylézat ze spacáků. Následovala poměrně dlouhá příprava snídaně (prostory pro vaření nejsou ve winterraumu největší) a čaje na cestu. Každý jsme do místní kasičky přihodili 5 euro za ubytování. Postupně jsme se vysoukali z chaty, udělali si obligátní skupinovou fotku (kdyby bylo na vrcholku Hochschwabu na focení ošklivo) a vyrazili. Začali jsme stoupat ke zlatému hřebu našeho přechodu a to vrcholu Hochschwab (2 277 m).
Vrchol Kleiner Hochschwab & Hochschwab. Nejvyšším bode pohoří je stejnojmenná hora. Jde ovšem tak trochu o dvojvrchol, neboť nedaleko hlavního vrcholu leží i menší bráška s výškou 2 248 m. Oba jsou odděleny malinkatou úžlabinou a hezkým hřebenem. Celý profil trasy od hlavního vrcholu dolů je pak mírný a krásně zaoblený.
Jak jsme sestupovali, počasí se vyčasilo a nám se naskytli krásné výhledy na zasněžené pláně a vzdálené hory. Kdo nebyl připravený, ten o pár hodin později zjistil, že má pěkně rudé oči a tváře. Je to tak. Horské sluníčko má sílu a přinejmenším sluneční brýle jsou nutností. Po zhruba šesti kilometrech na hřebeni už nesmeky nebyly zapotřebí, sníh změkl, nebo nás podržela kamenitá cestička. Krajina se opět začala měnit a ve velkém se vrátily drny trávy a nižší stromky.
Doporučená výbava:
A jeden rádler na cestu...
Po deseti kilometrtech jsme dorazili k naší poslední zastávce, horské chatě Häuslalm, která již byla otevřená. Občerstvili jsme se každý po svém - někdo si dal pivo, někdo čaj... Jak to tak po intenzivních dnech na horách bývá, čaj mi nikdy nechutnal víc než v tuhle chvíli. Užili jsme si poslední výhled do údolí a zahájili finální, poměrně prudký sestup. Na parkovišti už nebylo na co čekat - rozloučili jsme se, popřáli si šťastnou cestu a vyrazili. Jízda autem byla dlouhá (... no ne tak moc - Brno asi 3 hodiny, Praha 5 hodin), já se neustále vracel k zážitkům uplynulých dní. Byl to krásný a intenzivní víkend.
TRASA DRUHÉHO DNE NA MAPY.CZ
Text: Ondra Budil. Fotografie: Ondra Budil, Štěpán Šůstek, Ondřej Vacek (PioletProduction.com)
