CZK
Grandes Jorasses: Slovene/Croz Spur: ED1, WI4, M6+, 1200 m
V severní stěně Grandes Jorasses vede hned několik výjimečných a obtížných výstupů. Croz Spur (s nástupovou Slovinskou variantou) si Danny s parťáky vybrali kvůli aktuálním podmínkám. K dalším vyhlášeným cestám patří Walker Spur (Walkerův pilíř nebo také Cassinova cesta), Le Linceul (Rubáš), Colton-MacIntyre nebo No Siesta. O těch ale trochu níže. Teď pojďme na Dannyho výstup!
Croz Spur (ED1, WI4, M6+, 1200 m)
Aktuálně jedna z nejlezenějších cest v období podzim až jaro. Právě v kombinaci se startem Slovinské cesty nabízí většinou maximum lezení ve sněhu a ledu a minimalizuje rizika ve skále, která není vždy nejlepší kvality.
Zleva: červeně Le Linceul (Rubáš), oranžově Walker Spur (Cassin), zelená Colton MacIntyre, růžová No Siesta, modrá Croz Spur (Slovenian start).
Danny měl s sebou:
Další výstupy v severní stěně
Le Linceul (Rubáš)
Flematti, Desmaison, 1968, TD+, IV/4, 750m na hranu Hirondelles, poté cca 1100 m na vrchol Walkerova pilíře po hřebeni. Asi nejméně náročná cesta v severní stěně, relativně krátká, ovšem s dlouhým dolezem na vrchol po hřebeni. Za dobrých poodmínek výstup převážně ve firnu a ledu.
Walkerův pilíř (Cassinova cesta)
Cassin, Esposito, Tizzoni, 1938, TD+/ED1, IV, 5c/6a, A1, 1200m. Nejznámější cesta v severní stěně, primárně lezená v létě. Druhá, která byla v téhle stěně vylezená. Majorita vede v pevné skále, ale mačky i cepín jsou potřeba při nástupu i dolezu na vrchol. Obtížnostně vyrovnaná, udanou obtížnost 6a berte seriózně, lezete ve vysoké nadmořské výšce, s batohem, dlouhou cestu a také poměrně starou cestu. Tvrdá klasifikace.
Colton - MacIntyre
Colton, MacIntyre, 1976, VI 6, A1, 90°, 1150m. Za dobrých podmínek oblíbená a náročná cesta. Musí být dostatečně vysněžená / vyledněná, jinak bývá ve své střední pasáži těžko jistitelná. Stejně jako Cassinova cesta končí na Walkerově pilíři.
No Siesta
Glejdura, Porvaznik, 1986, ED3, 90°, 6b A2, volně M6, 1000m. Relativně moderní cesta s náročným skalním a mixovým lezením, Ústí na Pointe Whymper.
Crozův pilíř (originál)
Meier/Peters, 1935, 1,000m, TD+/ED1, originální začátek startující v dolní levé části pilíře. První cesta v severní stěně, s velmi objektivně nebezpečným nástupem. Ten se proto využívá méně a cesta se kombinuje se Slovinskou cestou z roku 1991).
Travers Grandes Jorasses
Velmi náročná alpská klasika s obtížností ve skále až VI UIAA. Pro její překonání budete potřebovat cca 3 dny. BUdete vyrážet z Torino Hut (lanovka Helbronner) a přelezete tyto vrcholy:
První den: Aiguille de Rochefort (4001m), Dôme de Rochefort (4015m), spát budete na Bivouac Canzio (3825m).
Druhý den: Pointe Young (3996m), Pointe Hélèna (4045m), Pointe Marguerita (4065m), Pointe Whymper (4184m), Pointe Walker (4208m). Odtud sestoupíte po normální cestě na Boccalette Hut.
Den třetí: sestup do Courmayeur.
Normální cesta na Grandes Jorasses
Takzvaná "normálka" na Grandes Jorasses vede z jihu, z italského alpinistického centra Courmayeur. Vede právě přes Boccaletti hut, na kterou vyjdete po turistické stezce - z parkoviště v Plampincieux to na chatu máte 4 kilometry a 1200 m převýšení.
Vrcholový den je poměrně dlouhý a opět s velklým převýšením. Z chaty je to sice "pouhé" 3 kilometry, ale překonáváte při nich 1500 výškových metrů - v součtu to tedy máte 6 km po suti, ledovci a převýšenám 1500m nahoru a 1500 m dolů. Jen masochysti by na chatě nezůstali ještě jednu noc.
