GR20 - Napříč Korsikou

Co je to tedy GR20? Je to 180 km dlouhý trek napříč celou Korsikou. Lze ho rozdělit na severní a jižní část. S tím, že severní část je mnohem náročnější než jižní (osobně jsem z důvodu nedostatku času stihla jen severní část). Terén je hodně členitý, skalnatý s velkým převýšením. Není výjimkou, že musíte využít i své lezecké schopnosti.

Na samotný ostrov se buď dostanete trajektem z Itálie (Janov, Livorno..) či z Francie (Marseile, Toulon, Nice..) nebo také, spíše dražší variantou, letecky (letiště Ajaccio, Bastia). Po Korsice se pak skvěle jezdí vlakem. Železniční síť není hustá. Spojuje hlavně nejvýznamnější města, a to spíše v severní části ostrova. Nicméně je to moc pěkná projížďka mezi horami a není ani moc drahá.

I tak k severnímu konci treku (do Calenzany) musíte dostopovat nebo dojít pěšky. Z výchozí zastávky Camp Raffalli je to pořád 10 km po silnici. Nemám zkušenost jak se dostat k/z jižního bodu treku. Skončila jsem asi v polovině ve vesnici Vizzavona, odkud je právě příjemné vlakové spojení.

GR20 začíná ve vesnici Calenzana a vede napříč ostrovem přes nejvyšší hory Korsiky na jih do vesnice Conca. Směr jaký si vyberete je na vás. Já jsem šla ze severu, protože jsem se bála začínající zimy a sněhu. Nadruhou stranu pokud začnete na jihu, procvičíte nohy, zvyknete si na zátěž a sever se vám pak může jít líp. Také je z něho lepší/snadnější spojení zpět k letišti/trajektu.

Trasa je jasně daná, hezky značená. Na pár místech se možná na chvíli ztratí, ale když dáváte pozor, nemůžete z cesty sejít. Ono to většinu trasy ani nejde.

Na trase je plno refugií (chatiček), kde je možné spát. Buď uvnitř na posteli nebo ve stanu venku nebo bivakovat jen tak pod širákem před chatou. Mimo sezónu jsou chaty otevřené, ale bez obsluhy a bez jídla. Nicméně téměř všude (v severní části) je vybavená kuchyň a jde dokonce uvařit na místním plynu. Jen na to není vždy spoleh. U chaty by se vždycky měla nalézt pitná voda (já ji vždycky našla a obešla se i bez filtrování). V sezóně je na chatě chatár a za spaní se platí. Ceny se pohybovaly od 10-20 eur. Tím, že jsem šla mimo sezónu, jsem neplatila nic. Mimo refuge by se kempovat/bivakovat správně vůbec nemělo, nacházíte se v chráněném území. Navíc je i občas těžké v terénu najít vhodné spací místo.

Pozn. Na cestě jsem byla upozorněna, že některé refuge jsou zamořené štěnicemi, proto jsem raději spala jen venku.

Trek je náročný převýšením a terénem. V těžkém skalnatém terénu musíte nastoupat skoro 11 tisíc výškových metrů (z toho cca 7300 v severní části). Náročnost treku se také odvíjí od váhy batohu. Čím těžší batoh, tím logicky větší náročnost. Zejména v lezeckých úsecích s plně naloženým batohem je to opravdu dřina. Řekla bych, že je to dosud jediný trek, kde jsem fakt litovala, že nejsem nadšenec do ultralite. Trek se běžně chodí 16 dní, ultrahiker (s batohem cca 10 kg) zvládne GR20 i za 8 dní. Já měla klasicky naložený batoh a 10 dní, chybělo mi přibližně 2,5 dne.

Hlavní sezóna je cca od začátku června do začátku října. Výhoda hlavní sezóny je, že jsou otevřené refuge a jiné stánky po cestě, kde se dá dokoupit jídlo na trek i na hned. Jen si trochu připlatíte (Francie-ostrov-hory). Na druhou stranu bývá vedro k padnutí, GR20 praská ve švech (na jedné refugi může být prý až 200 lidí!), může být nedostatek pitné vody. Mimo hlavní sezónu si užijete skoro solo trek. Maximálně potkáte pár nadšenců, jinak jste dost sami. Je to pak dost lowcost trek, protože ušetříte za kempy i za jídlo. Ale ano, může se třeba stát, že už bude více pršet nebo nasněží. Obě varianty jsou na GR20 dost nebezpečné, v některých pasážích až neschůdné (zejména ve sněhu).

Zásoby se odvíjí od toho, kdy na trek vyrazíte. Pokud se chystáte mimo hlavní sezónu je potřeba počítat s tím, že po cestě nic nekoupíte a musíte mít jídlo na celou dobu treku. Jediná záchrana je Vizzavona a v ní malý obchůdek se základními potravinami a vysokými cenami. Pro mě bylo celkem překvapení, když jsem na začátku listopadu našla obchůdek otevřený.

Trek bych nedoporučila někomu, kdo s trekováním začíná nebo pro někoho, kdo má strach z výšek. Jen málo exponovaných úseků je zajištěno nějakým řetězem. Většinu cesty se člověk musí spoléhat na svůj jistý krok, případně ruce. Takže ten kdo miluje si na skálu opravdu sáhnout a hledat nohama či rukama ten správný stup, užije si na GR20 dostatečně a rozhodně se nenudí. Odměnou mu budou neuvěřitelně divoké výhledy na skály. Člověk je na GR20 skalami doslova obklopen.