Na kole (ne tak úplně) Okolo republiky

„Přehrada je příčná stavba na vodním toku, 
která jej přehrazuje a vytváří umělou vodní nádrž. 
Slouží k zásobování vodou, výrobě energie, 
ochraně před povodněmi, vyrovnávání průtoků, k rekreaci… 
a je kontrolním bodem čtvrtého ročníku závodu Okolo republiky.“

z webu závodu Okolo republiky

Jak naznačuje úryvek z webu závodu jde o vytrvalostní cyklistický závod, který má pevně dané průjezdní body. Každý závodník si hledá trasu sám a v letošním roce byly checkpointy právě v blízkosti vodních děl - přehrad. Na výběr jsou trasy na 1400 a 900 kilometrů. Oproti známým „Mílím" (1000 Miles Adventure) se Okolo republiky jezdí na silničkách a kontrolní body se nachází převážně v ČR.

Letos jsem si pro sebe připravila hned několik sportovních výzev, bikepackingový závod Okolo republiky byl jednou z nich. Jakožto zatím příliš nezkušený bikepacker jsem zvolila kratší ze dvou tratí - 950 kilometrů.  Startovalo se v městečku Žacléř na samém východním okraji Krkonošského národního parku. Dále byly stanoveny kontrolní body v povinném pořadí, které byly letos umístěny u různých vodních děl.

Po ranním hromadném startu v Žacléři vyrážím směrem na východ a mířím co nejpřímější cestou, tedy částečně přes Polsko, k vodní nádrži Slezská Harta. Jede se mi dobře a první část cesty zatím sdílím s dalšími závodníky. Po 200 kilometrech dorážím na první kontrolu, dávám si rychlé koupání a jede se dál. Jedu ještě nějakých 50 kilometrů, přičemž poslední kilometry dojíždím už se světly za tmy. V deset večer rozdělávám ležení a jde se spát.

Za úsvitu zvoní budík, čas zas vyrazit na cestu. Po asi 50ti kilometrech přes Beskydské kopečky přijíždím k dalšímu kontrolnímu bodu - vodní nádrž Šance. Odsud mě čeká dlouhý úsek o bezmála 340 kilometrech přes otevřenou krajinu jižní Moravy až do jihočeského Suchdola nad Lužnicí, kde je další kontrolní bod našeho závodu. Je velké horko a tak musím neustále myslet na pití a doplňování vody, nejteplejší hodiny raději přečkávám pod stromy v parku v jedné malé vsi. Pokračuji až odpoledne a jedu ještě pár hodin za tmy, kdy je alespoň trochu chladněji. Stavím na 260. kilometru tohoto dlouhého dne a jdu na chvíli spát.

Budík mi tentokrát zvoní ještě před rozedněním, ve 4:00. Dnešním cílem je zdolat zbývající jihomoravský úsek, Vysočinu a ještě v dopoledních, ne tak horkých, hodinách dojet na třetí kontrolu v Jižních Čechách. Na třetím kontrolním bodě pro mě nastává zlomový okamžik, kdy se, ač velmi nerada, rozhoduji odstoupit ze závodu kvůli problémům s koleny. Poslední kontrolu u vodní nádrže Pastviny budu tedy muset navštívit někdy jindy…

Závod to byl náročný, bohužel v mém případě i poměrně krátký. Nicméně jsem si ještě více ujasnila, jak skvělý bikepacking je - ta svoboda a radost z pohybu jet tam, kam Vám tělo dovolí a cestovat jen s minimem věcí, které uvezete v brašnách na kole, prostě nádhera! Jsem si jistá, že tohle nebyl do budoucna můj poslední ani nejdelší bikepackingový počin a už teď vymýšlím, kam vyrazím příště!

Co s sebou a pár tipů-triků, co se osvědčily mě a mohly by pomoci i Vám:

• Oblečení na převlečení a do nepříznivého počasí nepromoky (bunda Rab Cinder, kalhoty Rab Downpour).

• Základní nářadí na opravu kola + elektroizolační páska (ta totiž spraví úplně všechno, vážně!) :D. Reflexní prvky, světla a powerbanku. Hodit se může i zámek na kolo, když si potřebujete odskočit třeba do obchodu nebo pro kávu na benzinu.

• A nakonec to nejdůležitější - základem pro každý bikepackingový výjezd jsou samozřejmě brašny. Já jsem pro tento závod volila lehké, snadno manipulovatelné, ale zároveň odolné brašny řady Backcountry od značky Apidura. Jejich recenzi najdete tady!