CZK
Nedalo nám to a museli jsme se hlavních
protagonistů zeptat na pár doplňujících otázek:
Kluci, kdy vás tahle šílenost napadla? Mělo to co dělat s Filipovými 1300 vylezenými cestami v Krase?
F: Úplně prvotní impuls vzešel od Ládi. Mě to napadlo nějak spojit s Hanibalem a zkusit to hecnout za co nejkratší čas, plus se mezi skálami pohybovat na kole. Bylo to někdy řekl bych brzy z jara 2022.
L: Asi rok předtím, než jsme to s Filipem uskutečnili, mi hlavou bleskla myšlenka, že bych chtěl provést něco bláznivého. Možná dokonce něco, co by ocenili tvůrci videí na internetu nebo by to zajímalo někoho ve vodách kinematografie. V té době jsem ještě nevěděl, že to bude tohle a ani jsem nevěděl, že to bude něco s lezením. Postupně se mi ta myšlenka vracela, ale nepřicházel jsem na nic s čím bych byl spokojen. Pak se to nějak začalo samo formovat a spojení mého fanatismu k lezení, lezení v krase a vytrvalosti na skále, mi připadala jako fantastická a hlavně reálná kombinace. Poslední střípek do skládanky byl spolulezec. Když jsem Filipa s tímto nápadem konfrontoval,... kde jinde než v krase při lezení že? (směje se...), věděl jsem, že jdu skoro na jistotu. Vlastně i díky tomu, že vylezl těch již zmíněných 1300 cest v krase. Nějaké natáčení jsem už dávno vypustil z hlavy, ale když Filip s nadšením přikyvuje mému nápadu a říká: "No jasně, že jdu do toho s tebou. Hned zítra napíšu do Hanibalu, jestli nechtějí spojit síly. My by jsme z toho mohli mít pěknou společnou a zaznamenanou vzpomínku!" byl jsem vlastně rád, že to nakonec takhle dopadlo! Mám v hlavě další ještě nezformované šílenosti a rozhodně budu rád, kdyby přišli čtenáři s nějakými dalšími nápady :))
Vzpomenete si na svou první návštěvu Krasu? Zavzpomínejte, prosím!
F: To mohlo být někdy v roce 2008. Vzal mě tam kamarád a mentor Vlasta z Olomouce a hned mě nutil všechno tahat. Nebyla návštěva, ze které bych si neodvezl alespoň pět až šest nových cest. Jelikož jsem neměl moc srovnání s něčím jiným, tak mi ani nepřišlo, že je to tam nějak extra oklouzané.
L: Vzpomínám si na dvě a nejsem si jistý, která z nich byla první. Jedna je z Rudic na Slze a Podhradí, kde jsme lezli takovej pravej kout. Našel bych možná někde i fotku. Top rope, helma padající dozadu a snaha se doškrábat jakýmkoliv způsobem navrch, lezením bych to fakt nenazýval. Druhá vzpomínka je s mým tehdejším vychovatelem z intru na Kateřinském prstu ve Žlebech. Nejspíš jsme lezli Janinu cestu a takovou tu hranu když přijdeš hnedka ze začátku. Bylo to určitě na rybu, ale víc si nepamatuju. Ani v jednom případě mě kras neodradil, ale zároveň by mě ani nenapadlo, že bych tam mohl strávit tolik dní, co jsem tam pak strávil.
Kolik sis, Filipe, připravil na pokutu za lezení v Macoše?
F: Macochu jsme naštěstí měli domluvenou s Pavlem Weiserem, takže vše bylo lege artis.
Který gothaj Láďovi dodává nejvíce síly? Je některý konkrétní lepší na vytrvalost, výbušnost, nebo sílu? Dává si Filip uzeniny před, nebo až po výkonu?
F: Gothaj Láďa tuze rád :D Který konkrétně ale opravdu netuším. Já se snažím si moc uzeniny na skalách nedávat, ale je pravda, že k tomuto mám zajímavou historku: Když jsem měl rozlezenou cestu Ahnenerbe (9+/10-) na Býčí skále, tak mi jednou v pátek odpoledne volal kamarád: ,,Přijeď, máš to v podmínce!" Nasedl jsem tedy do auta a v podvečer dorazil na místo. Rozlezl jsem se a dal dva docela nadějné pokusy. Horní bouldr mě však vždycky sundal. Říkal jsem si tedy, že zítra je taky den a jal jsem se opéct si dvě klobásky s klukama na ohni. Po večeři, kolem desáté, mi to však nedalo a s čelovkou jsem nastoupil do dalšího pokusu. Po čtvrt hodině bylo úspěšně dobojováno!
L: (Dvě minuty smíchu....) Krásná představa jak Filip před pokusem láduje vysočinu s rohlíkem! Ono to je spíš taková skrytá parafráze na můj jídelníček a vtipné historky spojené s tím. Rozhodně ti tady nepropálím moje skrytá esa v rukávu, ale kdyby někdo chtěl poradit se stravou, tak se může s krabicí od bot za mnou otočit a určitě se nějak dohodneme. Ale když tak prosíš, tak ti tu nastíním aspoň základní jídelníček pro většinu začátečníků v tomto oboru.
Snídaně: Špekáček z mikrovlnky - Sice máš mastný prsty, ale vitamíny E250 a E451 jdou rovnou do oblasti kotníku. Tak betonové paty a špičky, to si ještě neviděl!
Oběd: Krupice s prošlou šlehačkou - Za prvé, přece ji nevyhodíš když si ji nekupoval v akci. Za druhé, všichni ze základní školy víme, že po akci následuje reakce. Stlačené plyny putující v trajektorii ke středu země, musí zákonitě posouvat tvoje tělo směrem nahoru a to chceš!
Večeře: Uzeniny všeho druhu, nezapomínejme na přílohu v podobě rohlíků - Po náročném lezeckém dnu pro správnou regeneraci. Důležité je, aby uzeniny obsahovali co nejvíce různorodých vitamínů E. Nebojme se experimentovat i s dalšími látkami jako je Guma guar a další.
Která ze všech těch cest, které jste spolu při tomhle „výletu“ vylezli, vám nejdéle utkvěla v paměti a proč?
F: Pamatuji si dvě: Měkejš 6+/7- ve Žlebech za Zrcadlem. I přes poměrně nízkou obtížnost jsme oba museli cestu krutě nacvičit a přelez byl pak docela boj. Cesta je to velmi málo lezená, tudíž byla zaprášená a jištění je tam taky velmi poskrovnu.
Druhá ceta pak byla na konci sobotního maratonu v Rudici dole v propadání. Jmenuje se Traverzová a je za 5-. My ji však lezli za tmy, po dvanácti hodinách bez zastavení a v totálním dešti. Nahoře člověka ještě ke všemu čekalo neskutečné trní a křoví...
L: Víc cest mně utkvělo v hlavě a vybrat jen jednu je těžké. Vlastně na každé jsme zažili nějaké malé dobrodružství, emoce nebo nával vzpomínek, a díky tomu to bude celé pro mě tak nezapomenutelné. (Dlouho se zamýšlí...) Bude to asi cesta ve Žlebech v sektoru Za zrcadlem. Těžká, hnusná, se starým špatným jištěním v podobě shnilé tenké repky v pofiderních hodinách, s celkem jistou zemovkou. Jo! Na tuhle sračku nezapomenu snad nikdy. Tam jsem měl asi největší pravděpodobnost, že to nedám na flash, ještě že Filip tak dobře radil uf!!
Vyrobil: Jan Šimánek
Ptal se a bavil se: Štěpán Šůstek
Odpovídali a lezli: Filip Zaoral a Ladislav Vázler
