CZK
Horolezectví je sportem, při kterém může dojít k nebezpečným situacím, úrazu či ohrožení života. Techniky zde uvedené nejsou taxativním výčtem všech technik potřebných k naprosto bezpečnému provozování ledovcové turistiky a nemohou nahradit školení či kurz od certifikovaného instruktora nebo pravidelné navštěvování horoškoly. Hanibal nemůže nést odpovědnost za chybnou interpretaci technik zde uvedených.
Vybavení na sportovní lezení
Na úvod je potřeba mít základní vybavení. Sedací úvazek (idálně vyzkoušený, pohodlný s polstrováním), jistítko (doporučujeme buď kyblík, který je univerzální, nebo něco poloautomatického), HMS karabina (pro připnutí jistítka do jisticího oka), lano (dynamické jednoduché, dostatečně dlouhé) a lezečky (v těch to bude vždycky bolet, ale zvyknete si). Pokud budete mířit i ven, pak je nutností přilba, pár karabin s pojistkou navíc a expresky.
Na sportovní lezení stačí pohodlný úvazek s jednou přezkou v pase, pokud chcete univerzálnější, vybírejte mezi těmi, co mají nastavitelné
i nohavičky.
Při výběru jistítka dejte na radu prodejce. Vybírejte podle toho, s jakým lanem lezete, v jakém terénu a s jakým partnerem.
Karabina s pojistkou zámku a často s přepážkou proti přetočení. Svým tvarem uzpůsobená hlavně na jištění.
Jednoduché dynamické lano. Vybírejte podle parametrů, jako je průměr (kompatibilita s jistítkem), rázová síla, počet pádů.
Mučící nástroj, španělská bota. Když vám budou dobře sedět a budou správně těsné, ustojíte i malé stupy. Do začátků ale volte raději pohodlnější varianty.
I na sportovně odjištěných skalách může dojít k pádu kamení nebo přetočení lezce při pádu. Ochrana hlavy je tedy nutností.
Volné karabiny s pojistkou zámku pro zbudování štandu, expresky jako postupové jištění.
Magnézium v pytlíku u pasu, to je poznávací značka lezce. Na stěnu jej berte určitě, na skály pouze tam, kde je povoleno.
Navázání se do lana
Pro lezení na umělé stěně by do začátku mohl stačit jen jeden uzel, a to je ten osmičkový. My se radši naučíme rovnou i druhý, poloviční lodní uzel. Aby ale Vaše znalosti byly kompletní, měli byste znát i další, jako je vůdcovský uzel a lodní uzel.
Osmičkový uzel
Navázání se na osmičkový uzel je základem, jde o doporučený způsob navázání bezpečnostní komisí UIAA.
Osmička se vždy vyvazuje do pasu i nohaviček úvazku!
Poloviční lodní uzel
Poloviční lodní uzel je jednou z metod jištění a slaňování. Pod zatížením v něm vzniká tření, které brzdí proklouzávání lana. Patří ke znalostnímu základu každého lezce. Využití najde ve všech lezeckých disciplínách.
Frajerský tip na konec: Poloviční lodní uzel se německy řekne: „Halbmastwurf“. Odtud pochází zkratka HMS, která je často spojována s velkými karabinami s pojistkou zámku. Jsou to totiž ideální karabiny pro použití s půllodním uzlem!
Partnerská kontrola
Před samotným lezením vždy musí proběhnout základní partnerská kontrola. Zda je lezec správně navázán, má správně zapnutý úvazek a má dostatečné množství materiálu pro zdolání cesty. Zda má jistič správně založené lano do jistítka, správně zapnutý sedák a na konci lana uvázaný uzel.
Jak na to?
1. Správné založení lana do jistítka je polovina úspěchu. Samotné jistítko pak musí být správně připnuto do sedáku, a to vždy a výhradně jen do jisticího oka, nikdy ne jinak!
2. Pro přicvaknutí jistítka do sedáku vždy použijeme karabinu s pojistkou zámku, ideálně ve tvaru HMS (hruškový tvar).
3. Správně zapnutá přezka na sedáku musí být zkontrolována jak u lezce, tak u jističe!
4. Dostatečné množství expresek na úvazku je důležité, aby se lezec nedostal do svízelné situace, že se nebude mít jak zajistit. Vždy je dobré mít pár kousků do zásoby.
5. Správně uvázaný osmičkový uzel s pojistkou musí být také zkontrolován. Stejně tak i jeho uvázání do navazovacího oka, popřípadě skrz pas i nohavičky úvazku.
6. Uzel na konci lana zabraňuje projetí lana skrz jisticí pomůcku v případě, že lezci špatně odhadnou délku cesty a lano jim nebude stačit.
Správné vedení lana
Správné vedení lana zajišťuje nejen bezpečnost, ale také pohodlí při lezení.
V případě procvakávání postupového jištění (expresek) vždy dbáme na to, aby lano vstupovalo odspodu do karabiny směrem od skály a vycházelo směrem ven od skály a nekřížilo zámek karabiny. To zabrání přetáčení karabin, jejich zatížení přes zámek nebo nechtěnému vycvaknutí lana z karabiny.
Při lezení se snažíme vést lano v co možná nejpřímějším směru. Tím docílíme minimálního zatížení postupových jisticích bodů a minimalizujeme tření lana, takže nezatěžuje prvolezce svým tahem.
Cvakání jištění
Prvolezec by měl správně cvakat jištění z jisté pozice a ideálně ve výšce pasu, ne jako náš lezec na obrázku. Cvakáním vysoko nad hlavou si nabírá příliš mnoho lana a v případě pádu před cvaknutím hrozí mnohem delší pád.
Správně postavený jistič stojí ve vzdálenosti 2 až 3 metrů od stěny tak, aby na lezce pohodlně viděl. Při podávání lana má navíc možnost přistoupit rychle ke stěně a lano podat rychleji. V případě pádu má delší reakční dobu a prostor pro nadskočení a tlumení pádu i vlastní vahou.
Zbudování stanoviště
Ve většině sportovních lezeckých oblastí jsou zbudovaná fixní spouštěcí / slaňovací stanoviště se dvěma jisticími body spojenými řetězem. V případě, že jsou na místě jen dva jisticí body, použijte sešitou 120 cm dlouhou smyčku a zbudujte stanoviště podle návodu:
1. Propojte jisticí body smyčkou a karabinami s pojistkou. Na smyčce vytvořte vůdcovský uzel.
2. V nejnižším místě jeden pramen smyčky přetočte (vytvořte očko) a procvakněte karabinou.
3. Přes tuto karabinu jistíte - jak sebe, tak případně druholezce.
4. V případě selhání jednoho z jisticích bodů nedochází k dynamickému zatížení druhého jisticího bodu.
Slanění
Správné a bezpečné slanění může být věda. Zde popisujeme prověřený a bezpečný způsob, jak slanit, v praxi se setkáte se spoustou variant, více či méně bezpečných.
Před slaněním se vždy zajistíme odsedávací smyčkou s uzlem. Lano protahujeme slaňovacím bodem a ujistíme se, že jej máme přesně v polovině. Na jeho koncích uděláme uzly! Slaňovací pomůcku připneme do odsedávací smyčky pod uzel a na lano uvážeme Prusikův uzel, který přicvakneme do jisticího oka karabiny. Prusikův uzel zamezí pádu, pokud ztratíme kontrolu nad lanem a pustíme jej.
Kam vyrazit?
Nejjednodušší je rozhodně začít na umělé stěně. Nejen, že si tam můžete zapůjčit veškeré potřebné vybavení, ale také tam máte možnost lézt s horním jištěním, pokud se ještě necítíte na vyvádění cest. Ideálním způsobem, jak bezpečně objevit skály jsou lezecké kurzy s instruktorem, který vám vše potřebné vysvětlí! Pokud už se sami cítíte na skály venku, vybírejte z prověřených sportovních oblastí, které jsou dobře odjištěny fixním jištěním a je k nim k dispozici kvalitní tištěný průvodce. Vždy je dobré začínat se zkušeným kamarádem, nebo se přihlásit do horolezeckého oddílu či na kurz skalního lezení s instruktorem.
Sportovní oblasti
V České republice máme sportovních lezeckých oblastí požehnaně. V okolí Prahy to jsou Srbsko (vápenec), hodně oblastí najdete podél Vltavy (takzvaná Vltavská žula – Roviště, Lomy nad Velkou, Zvírotice a podobně). Moravě kraluje vápencový Kras, ale najdou se i menší oblasti s dostatečným množstvím krásných cest, jako třeba Jevišovice.
V zahraničí toho najdeme samozřejmě hromadu. Nemůžeme nezmínit italské Arco a Nago Torbole, francouzské Ceuse nebo Buoux, slovinský Osp či Vipavu a třeba za humny čekající německou Juru nebo polské Sokoliki.
Sportovní vícedélky
Pokud se už cítíte na trochu odvážnější cesty a chcete se podívat bezpečně i do hor, můžete pro začátek zkusit některé odjištěné vícedélkové cesty. Jelikož toho v tomhle ohledu v Česku moc není, doporučujeme podívat se do Rakouska: Raxalpe, Dachstein, Hohe Wand, Alpspitze... Tam všude najdete dobře odjištěné a orientčně nenáročné cesty, kde se můžete učit.
