CZK
Pohyb v zimních horách je sportem, při kterém může dojít k nebezpečným situacím, úrazu či ohrožení života. Techniky zde uvedené nejsou taxativním výčtem všech technik potřebných k naprosto bezpečnému provozování skialpinismu a dalších zimních aktivit a nemohou nahradit školení či kurz od certifikovaného instruktora. Hanibal nemůže nést odpovědnost za chybnou interpretaci technik zde uvedených.
Lavinové vybavení
Lavinový vyhledavač, také jinak pípák, je nutnost. Jde o zařízení vysílající a přijímající na standardem dané radiové frekvenci a díky němu můžete zasypaného v lavině lokalizovat.
Lavinová lopata je také nezbytná. Metr krychlový sněhu může vážit od 400 do 800 kg a průměrná hloubka zasypání je do 1 m. Takovou vrstvu sněhu rukama neodhrabete.
Lavinová sonda je třetí povinnou pomůckou. Pomocí sondy můžete přesně určit polohu zasypaného a zjistit tak, jak hluboko se nachází. Podle toho se pak rozhodnout, jak kopat.
Čtvrtým kouskem, který není povinný, ale čím dál více se rozšiřuje, je batoh s airbag systémem – tedy batoh, který obsahuje zařízení pro nafouknutí velikého vaku, který může pomoct udržet strženého na povrchu laviny.
Pád laviny
Na začátek počítejme s tím, že se v zimních horách nepohybujeme nikdy sami. A pak také s tím, že všichni členové naší skupiny mají povinné vybavení. I když přes veškerou naši snahu dojde ke stržení kamaráda lavinou, postupujeme takto:
1. Jakmile zpozorujete odtrhnutí laviny, nespouštějte oči z kamaráda zachyceného v lavině. Sledujte ho, dokud je lavina v pohybu.
2. Snažte si pomocí orientačních bodů určit místo, kde jste jej viděli naposledy. Od tohoto místa dolů budete později hledat.
3. Jakmile se lavina zastaví, zkontrolujte, zda jste schopni zavolat profesionální záchranu. Pokud nemáte signál, nehledejte jej a okamžitě začněte organizovat záchranu.
4. Záchranu musí někdo řídit. Vytvořte efektivní plán, nezapomínejte na svou vlastní bezpečnost. Někdo by měl sledovat okolí a varovat v případě pádu sekundární laviny.
5. Všichni nezasažení jdou hledat zasypaného, a to po dobu minimálně 20 minut, kdy je největší šance na vyproštění zasypaného naživu.
Prohledávání laviniště
Jak jsme naznačili, kamarádská pomoc je zásadní. Člověk kompletně zasypaný lavinou má více než 90% šanci na přežití, pokud je vyproštěn do přibližně dvaceti minut. Proto je extrémně důležité, aby každý člen skupiny znal své vybavení a věděl, jak je správně používat. U lavinového vyhledavače to platí dvojnásob.
1. Ujistěte se, že všichni vyhledávající mají přepnutý vyhledavač na mód hledání.
2. Dle dosahu svého vyhledavače prohledávejte laviniště systematicky od bodu, kde jste zasaženého viděli naposledy.
3. Do zachycení prvního signálu používejte i zrak i sluch! Zasažený může být zasypán jen částečně.
4. Jakmile zachytíte signál, následujte jej. Jakmile se přiblížíte na menší vzdálenost, zpomalte. Přesnost začíná být důležitá.
5. Přesné dohledání by měl provádět ten nejzkušenější.
6. Při přesném dohledání (pin-pointing) buď s vyhledavačem u sněhu. Neotáčej jej.
7. Určete obdélník s nejnižšími hodnotami a začněte se sondováním (vždy kolmo na povrch, pozitivní sondu nikdy nevyndavejte).
Vyproštění zasypaného
Jakmile máme určený prostor, kde se zasypaný nachází, a ideálně máme i díky pozitivní sondě přesnou polohu a hloubku zasypání, vrhneme se na samotné vyproštění. I když byste čekali, že tady půjde už jen o vykopání, i v téhle fázi se musíte držet několika pravidel.
1. Kdo může, kope. Hraje se o čas.
2. Vždy kopeme ze strany níže ve svahu (tak, jak je na obrázku vlevo). Připravujeme si tím prostor pro vytažení a zároveň snižujeme nebezpečí, že bychom pohybem nad zasypaným poničili jeho případnou vzduchovou kapsu.
3. Jakmile vykopeme jakoukoliv část těla, okamžitě směřujeme k hlavě, abychom zajistili přívod vzduchu.
4. Se zraněným manipulujeme opatrně kvůli nebezpečí poranění páteře.
5. Pokud postižený dýchá, stabilizujeme ho. Pozor na míru podchlazení. Zahříváme spíše termozábalem než aktivním pohybem. Pozor na smrt ze záchrany (masivní návrat podchlazené krve do srdce).
6. Pokud nedýchá, okamžitě zahajujeme nepřímou masáž srdce.
7. Transport je záležitostí profesionála. Teď máme čas jít hledat signál.
Typické mýty o lavinách
Laviny padají samy od sebe
Pravda je taková, že více než 90 % zaznamenaných lavin je strženo lyžařem, snowboardistou či horolezcem. Samovolné laviny existují, ale jsou extrémně vzácné.
Za velkého mrazu laviny nepadají
Může to tak být, ale nemusí. Jsou-li nízké teploty dlouhotrvající, zabraňují zpevňování a spojování vrstev sněhu a naopak znamenají zvýšené riziko pádu lavin.
V lese laviny nepadají
Všude tam, kde projede lyžař, může projet i lavina. Život ohrožující může být i svah o minimálních rozměrech.
Když je málo sněhu, nic moc nehrozí
Je to právě naopak. Čím méně sněhu v průběhu zimy je, tím tenčí jsou jednotlivé vrstvy a tím spíše je lyžař svou vahou může narušit, a způsobit tak pád laviny.
Při hezkém počasí laviny nepadají
Nejvíce lavinových nehod se zpravidla stává v prvních slunných dnech po období delšího sněžení.
Skály stabilizují sněhovou pokrývku
Právě naopak. Skály narušující sněhovou pokrývku snižují její soudržnost. Na slunci se více zahřívají a svým teplem způsobují natávání sněhu v různých sněhových vrstvách.
Stopy po lyžařích znamenají bezpečný svah
Mohlo by to tak být a ano, častěji ježděný svah by mohl být spíš bezpečný. Ale spolehnout se na to nemůžete.
Pohyb v zimních horách je sportem, při kterém může dojít k nebezpečným situacím, úrazu či ohrožení života. Techniky zde uvedené nejsou taxativním výčtem všech technik potřebných k naprosto bezpečnému provozování skialpinismu a dalších zimních aktivit a nemohou nahradit školení či kurz od certifikovaného instruktora. Hanibal nemůže nést odpovědnost za chybnou interpretaci technik zde uvedených.
