CZK
Jakou pevnost měla lajna po které jste chodili a jaký v ní byl tah?
Čau, lajna/popruh, na které jsme to tahali byl hybrid z vláken polyesteru a dyneemy s pevností okolo 3,5tun. Tah přesně nevím, měřák jsme zapomněli, ale průvěs lajny byl okolo 50m, takže tah se pohyboval okolo 400-500kg.
Jakým způsobem jste udělali spojeni? Dron?
Jasný. Na drona jsme navázali rybářský vlasec a poslali ho přeletět skoro celý kilometr. Po vlasci jsme přetáhli 4mm repku a pak už lajnu.
Jak dlouho trvalo napínaní a kolik lidí se na něm podílelo?
Zabralo nám to celé dva dny. Začali jsme brzy ráno a skončili pozdě večer. Přístup ani na jednu stranu nebyl zadarmo, každý den jsme šlapali skoro dvě hodinky hore.
Co se ti honilo hlavou když byla lajna napnutá? A co potom když už jsi na ní seděl, vteřinu před tím než ses poprvé postavil?
Jakmile byla lajna zakotvená na obou stranách, tak jsem cítil neskutečnou úlevu a ohromení, že se jsme to zvládli, protože, kvůli silnému větru a bouřce jsem myslel několikrát na to, že to už nedáme. A když už jsem byl na lajně, tak jsem byl úplně v klidu, protože když jsme zvládli krajní situace při napínání, tak už zvládnem všechno. Chození už pak bylo za odměnu.
Na co jsi koukal? Vím že vidíš jak ostříž, ale kilometr… :)
Jen tak do dáli před sebe. Člověk nepotřebuje jeden bod na soustředění, ale spíš tak obecně horizont.
Jaký byly první kroky a vůbec první pokus?
Nádhera. To jsem si moc užil. První pokus jsem neměl sebemenší ambice na ostrý pokus, tak jsem si šel jen tak zablbnout a paradoxně to byl pokus, při kterém jsem byl nejuvolněnější a nejlépe se mi šlo, i když jsem tu lajnu neznal ještě.
Ve videu od RedBullu je vidět jak ses po pádu rozjel. Nemít rukavice těžko by ses zastavil bez popálenin. Úplně mi běhal mráz po zádech, když jsem to viděla. Napadlo vás tohle nebezpečí dopředu? Bál se po tomhle lupnout další odsedku?
Věděli jsme, že tu je tohle nebezpečí, že konce lajny jsou prudké a když člověk spadne do odsedky, tak bude klouzat, ale tohle jsem úplně nečekal =D. Každopádně štěstí, že jsem ty rukavice měl, páč mi jí to propálilo. Trochu jsme tu lajnu dopli, aby konce nebyly tak prudké, ale je pravda, že už jsem znovu padat nechtěl.
S čím jsi šel spát po prvním chodícím dni a na co si myslel po probuzení a když jsi šel na další pokusy na té krasavici?
Po prvním dnu chození bylo super, že to Nathan poslal, ale já byl tím pádem ve stresu, že už se čeká jen na mě. Já jsem byl unavenější z napínání než Nathan, páč jsem měl tu těžší stranu, a tak jsem první den neuspěl. Druhý den jsem byl naprosto odhodlán, ale to není ideální stav, protože dáváš moc energie do chození, což není na takové délce moc strategické, ale nakonec jsme to dobojoval a druhý den bylo posekáno.
Svůj přechod jsi zvládl fakt rychle, ale přesto 40 minut je dlouhá doba. Pocítil jsi při chůzi fyzickou únavu? A co mentální? Zapochyboval sis nebo jsi měl neochvějnou víru?
Kdybych šel pomaleji, tak bych to asi nevydržel, i tak mi připadalo, že se plazim. Tam bylo tolik momentů kdy už jsem myslel, že pustím, ale naštěstí když povolila mysl, tělo drželo a když povolovalo tělo, tak mě podržela myšlenka =D. Na konci jsem myslel, že mám na rukou závaží.
Tahle otázka je dobrovolná a bonusová. Jestli jsem se na něco zapomněla zeptat, zeptej se a rovnou si odpověz. :)
-
Danny, hrozně moc ti gratuluju a děkuju za odpovědi. Ha, mam opravdu radost že je v Tobě tolik síly a motivace, ze takovýmhle způsobem posouváš ty lajny dál.
Pusu a pa:)
Dík za rozhovor Ančí.
Fotky jsou od Fabrice Wittner a Pierre Chaffour.
