Klára & Expedice na K2 | Jak se (vy)bavili!?

Už jsme vám dávno řekli, že jsme materiálně podpořili Kláru Kolouchovou (Poláčkovou) za jejím dalším vysněným cílem. Expedice na K2 se právě rozeběhla a naše hrdinka už šlape s celou tlupou nosičů vstříct ledovci Baltoro a úpatí druhé nejvyšší hory světa.

Vše samozřejmě řádně dokumentuje druhý nejdůležitější člen expedice - fotograf Petr Jan Juračka. Ale ještě dřív, než vám ukážeme první fotky z cesty do základního tábora, vám prozradíme, čím že se oba naši hrdinové v Hanibalu vybavili. Proč? Protože to není jen tak! Obvzlášť v případě Kláry a Petra, kteří jsou pohromadě jako nezastavitelná smršť. Prodejny nám nezbořili, tak tady je krátký report:

Petr i Klára řešili náročný přechod ledovce Baltoro, možný pohyb v nižších částech hory a v okolí basecampu tak, aby nohám nebyla zima, aby byla poskytnuta dostatečná opora, ale zároveň to nebyly výškové boty pro vrcholové partie. Petr sáhl po céčkových Asolo Elbrus GV, které budou na trek dostatečně pohodlné a přitom dost odolné na pohyb na ledovci. Jeho cesta bude končit v okolí basecampu, maximálně pak do výšky C1, kdy botky doplní zateplenými návleky. Klára pak sáhla po teplejší a tvrdší variantě: Asolo Alta Via Lady. Déčková bota se zateplením. Oba je šli okamžitě vyzkoušet a Petr se samozřejmě musel ihned fotit :)

A protože do dobrých bot patří i dobré ponožky, oba si odnesli několik párů Bridgedale Coolmax Liners.

Expedice na K2 mimo jiné slibuje taky poměrně nízké teploty. Z toho důvodu si Klára s Petrem obalí své tělesné schránky materiálem, který je ověřený už léta: merino vlna! Devold Expedition je asi to nejteplejší prádlo, které u nás najdete. Devold Breeze naopak zabalili na teplejší dny na cestu do základního tábora.

Mimo jiné je potřeba zdůraznit, že Kláru podporuje také High Point, který se postaral o takové ty kousky k ochraně před vnějšími vlivy. Takže expediční peří, membránové oblečení a podobně.

Když se sápete na takový kopec, chcete tahat co nejlehčí výbavu, ale aby taky něco vydržela. Když u nás Klára viděla šrouby do ledu Petzl Laser Speed Light, málem vyskočila 2 metry do vzduchu (stropy máme vysoké, nezranila se :))

Další potřebnou věcí do výbavy byl samozřejmě pár cepínů a volba padla na již ověřené univerzály od českého výrobce Singing Rock: model Bandit.

Do kategorie "aby to drželo" ještě zařadíme termosku, protože ta drží teplo. A čím lehčí je a čím dýl to teplo udrží, tím líp. My jsme doporučili korejský Thermos.

Jen pár věcí dokáže zkazit jakoukoliv expedici nebo trek. Špatné boty máme vyřešené, ale co batoh a pohodlné spaní? V případě batohu Klára sáhla po další ověřené variantě: Osprey Variant 37 je lehký, skvěle vybavený a dostatečně odolný.

Pro pohodlné spaní jsme Kláru a Petra vybavili samonafukovačkami Therm-a-Rest Prolite. To je podle nás ta nejlepší karimatka  poměru hmotnosti, velikosti a poskytnuté izolace.

Teď už víme, že zvládli náročný trek z Askole do basecampu pod K2. Tohle nám napsali než opustili Skardu:

Je to neuvěřitelné! Ten moment, na který jsme více jak půl roku čekali je tu. Skardu, Pákistán, začíná naše Expedice na K2! Na samotném úpatí pohoří Karákórám posedáváme v místním hotýlku a pomalu se seznamujeme s členy další výpravy, která sem dorazila společně tou naší. Dáváme se dohromady po cestě, přebalujeme batohy, plánujeme, zkoušíme techniku, sušíme vybavení, pijeme hektolitry vody a cucáme pastilky proti bolení v krku. Zatím to vypadá, že se sešla fajn partička. Kanaďan, Američané, Japonci a nakonec i ten podivínský Holanďan vypadají jako zkušení a otevření lidé. Tři z nich před měsícem stanuli na Everestu a těší se i na druhý nejvyšší vrchol planety, onu vysněnou K2. Genius loci je nepřehlédnutelný. Stačí na chvíli posedět ve vestibulu hotelu, kde se všichni střetáváme u wifi routeru jako divoká africká zvěř u napajedel. Vedle sedící Pákistánec se k nám s úsměvem otočí: “Slyšel jsem, že jste z Čech! To je skvělé! Češi jsou fajn, Josef Rakoncaj, Josef Nežerka a nebo ten veselej, no ten s tím culíkem, Mára… Holeček! Můžu jim po Vás poslat nějaké dárky?”.

Máme dnes takový volný den. Nakoupili jsme ve městě pár drobností, Petr se nechal obřadně ostříhat, risknul i oholení břitvou, Klára si dala svojí patrně poslední zmrzlinu v civilizaci. Nicméně právě začíná Ramadán, takže jí nezbylo než ji jíst nenápadně z obalu, aby to niko neviděl. Zítra se přesuneme do Askole, jedné z posledních vesnic na cestě, kam ještě dojedeme autem a pak už konečně po svých. Budeme už mimo signál operátorů a internetu, ale věříme v omezené spojení satelitním modemem. A těšíme se. Čeká nás trek, který prošli takřka všichni Ti, kteří se o K2 kdy v minulosti pokusili, a to včetně prvních Italů, kteří v roce 1954 stanuli na jejím vrcholu. Ostatně, mají tady i malé a rozkošné muzeum. 

Po cestě do basecampu sice Petr přišel o jeden ze svých dronů a málem se ztratil na ledovci Baltoro, ale nakonec vše dobře dopadlo. Teď už oba čekají pod horou a těší se na dobré počasí.

Držíme palce!

O celé výpravě Kláry Kolouchové se dočtete v její vlastní knize: Nahoře fouká!