CZK
Pamatujete si, jak kdysi bývala v televizi reklama na vajíčko? Přesně tak, čistě obecně, prostě "vajíčko je dobré, jezte vajíčko..." Tak nějak by měl nejspíš vyznít i následující text. Půjde v něm ale o trochu jiné vajíčko, jinou skořápku - lezecká přilba, blembák, je jedno, jak to nazvete. Prostě reklama na přilbu.
Jedeme lézt do Prachova
Paráda! V Prachově jsem ještě nebyl, byť na písku lezu už hezkou řádku let. Nejsem ale výkonnostní pískař, takže se ve výběrovém průvodci snažím už před cestou vytipovat pěkné cesty do VII.
Po sobotní šichtě na prodejně hážeme věci do auta a jedeme. Je teplo, konec května, jsme u skal sice relativně pozdě a ještě se kocháme, ale nevadí. Jednu nebo dvě cesty stihneme... Ondra s Markét už něco vybrali v průvodci a nám se nechce moc daleko, tak okukujeme cesty v okolí, jen tak od oka. Procházím pod jednou ze stěn, přeskakuju z drnu na drn a pak...
"Přilbu jsem vždycky nosil - hlavně v horách a většinou i na písku. Ale pořád ne, vždyť na sportovkách s háky po 2 metrech se nemůže nic stát. Ale podvědomně jsem si říkal, že to úplně v pořádku není, a proto, když už mi stará přilba nevyhovovala, pořídil jsem si novou. Lehkou, dobře odvětranou, skvěle padnoucí. Prostě takovou, která mi nebude na hlavě vadit nikdy a proto ji budu nosit."
...probouzí mě chrápání někoho vedle mě. Tma. Bolí mě hlava. Instiktivně kontroluju ruce a nohy, jsou v pohodě. Hlavu mám zavázanou a vede mi z ní hadička. Hm. Kde to jsem? V pravo na stolku mi leží telefon. Prima. Otevírám mapy, zjišťuju svoji polohu - nemocnice v Jičíně. Čtu sms od přítelkyně, která je v Německu. Zpráva vyznívá povzbudivě, ale není moc konkrétní. Když už nic, zdá se, že ví co se stalo. Já pořád ne a nemůžu si vzpomenout...
Následně vyměňuju zprávu s kolegy, co se mnou byli ve skalách, a dozvídám se vše podstatné:
"Vybral sis cestu od oka, kruh asi v sedmi metrech. K němu jsi nedolezl, nelíbilo se ti to, tak jsi slézal dolů. Spadl jsi asi z necelých tří metrů, vypadalo to jako nepovedený odskok. Dopadl jsi na nohy, ale za tebou byla stěna a o tu jsi se v plný rychlosti praštil hlavou..."
Následovala necelá minuta bezvědomí, pak totální zmatení.
"Co se stalo?"
"Spadl jsi."
"Proč jsem neměl přilbu?"
"Měl jsi přilbu."
"Aha."
A za dvě minuty stejná sada otázek. Záchranka, hasiči, převoz do nemocnice, vyšetření, při kterých jsem spolupracoval, komunikoval, na pokoji se pak ještě bavil s kamarády. A o dvě hodiny později, když jsem se v noci probudil, jsem o ničem nevěděl.
Výsledkem byl těžký otřes mozku a tržná rána, 5 dní hospitalizace a 5 týdnů rekonvalescence. Náročná rekonvalescence, neboť nohy a ruce mohly dělat cokoliv, ale hlava nesměla. A tak vyvarování se otřesů a namáhání hlavy vedlo k dostatku času k přemýšlení.
Co z toho?
Že mě přilba ochránila před mnohem horšími následky, možná fatálními, je nad slunce jasné. Takže z čeho mě vlastně zamrazilo v zádech nejvíc? Že kdybych si nekoupil tu pohodlnou přilbu, tu starou bych si nevzal. A z toho, že průser se může stát i dva metry nad zemí. Rozuzlení? Je zdraví prospěšné nosit přilbu. Máte nepohodlnou? Kupte si novou, stojí to za to. Prostě reklama na přilbu.
Předchozí test přilby Black Diamond Vapor
