CZK
Na horu a dolů
Před rokem jsem přijal pozvání na etapový závod TransAlpine Run. Běželi jsme z Obersdorfu v Německu do Soldenu pod Ortlerem v Itálii. Běžel jsem již mnoho závodů v horách. Takové, kde bylo vedro, že mi hořely vlasy, kde byla zima, že mi zamrzla voda v lahvích. I takové, kde se více leze, než běží, či se plave přes rozvodněné řeky. Pár závodů se mi povedlo zaběhnout hezky, pár jsem vytrpěl.
TransAlpine byl však zážitek, na který se nedá zapomenout. Myslel jsem, že umřu, že ten seběh do cíle nemohu přežít. Holeně jsem měl nateklé do velikosti stehen a každý krok bolel. Namožená bránice mi nedovolila dýchat, přes oteklé oči jsem sotva viděl. Nakonec jsem se do cíle dostal a na chvíli zapomněl, že to byla teprve 6. etapa a že utrpení skončí až za dva dny. Druhý den ráno, než přijde tělo k sobě a začne vás mučit bolestí, jsme zase rozbíhali prvních 10 km za 45 minut.
Etapový závod může být očistec, ale i krásný zážitek. Naše etapová zkušenost byla bližší k tomu druhému. Tým Hanibal.cz doběhl Pyrenees Stage Run celkovém druhém místě. Pravda, z 11 celkových týmů, ale na to se historie neptá. Nejtěžší na etapovém závodě je jej dokončit.
Zážitky ze závodu si můžete přečíst zde (klučičí pohled) nebo zde (holčičí pohled).
Tady bych raději shrnul klady a zápory takového podniku.
Kdy neběžet etapový závod
1) Pokud nemáte rádi běhání
Sedm dní za sebou ta samá rutina. Vstát, jíst, běžet, jíst, masáž, jíst, sprcha, jíst, spánek, jíst, kafe, jíst, spát. Běhání, spánek a jídlo jsou nejčastější činnosti takové dovolené s tím, že ta běžecká je pocitově nejdelší.
2) Pokud nemáte dobrého partnera
Sedm dní za sebou ten stejný obličej a řeči. Myslíte si, že B7 je testem kamarádství či partnerství? Vynásobte to 7x. Nejen, že za tím druhým, mnohdy nezdravě ambiciózním hňupem, budete vlát celý den, taky s ním budete snídat, sdílet pokoj, koupelnu a záchod.
3) Pokud nemáte naběháno
Celou zimu jste seděli u krbu, radiátoru, v hospodě? Dostáváte křeče, jen co se podíváte na běžecké boty? Pokud je tedy najdete. Bez pořádného tréninku je jakákoliv činnost náročnější a méně si ji užijete. U běhání to platí stejně, jako když se trápíte na běžkách, padáte na sjezdovkách či se topíte v bazénu. Pokud nemáte dost natrénováno, stane se pro vás etapový závod týdenním očistcem a utrpením.
4) Pokud vás otravuje poznávat nové kraje
Sedm dní za sebou v jiné posteli. Každý den znovu ráno do kopce a po obědě z kopce do cíle. Pořád nové hory v divném jazyce. Každý den jiné cílové městečko, jiný hotel, jiné počasí. Jen, co si matně zapamatujete název jednoho pohoří, už vás vláčí jinam. Nic není stejné.
5) Pokud se neradi seznamujete
Sedm dní za sebou budete soupeřit s těmi stejnými lidmi. Vyhrocené pohledy ambiciózních běžců, kteří se perou jak o život pro 20.místo. Za každou etapu se s nimi potkáte jenom 15x a to se těžko obejde bez poznámek a postupného seznámení. Pokud poběžíte TransAlpin, zapomeňte na osamělost přespolního běžce. Bude pořád ve vláčku. A to nemluvím o dobrovolnících. Pořád vám budou nutit jídlo, pití, zajímat se o to, jak se vám běží. V cíli to samé.
Soupeři se budou zajímat o vaše pocity, jak se vám běželo. Se sobeckou touhou zjistit, jak využít vašich potíží v další etapě. A úplně nejhorší je konec závodu. Všichni chtějí sdílet radostný pocit z dalšího překonaného úseku a vy byste byl nejraději sám a vychutnával krásu hor.
Kdy běžet etapový závod
1) Pokud máte rádi běhání
Sedm dní za sebou musíte běhat. Na týden okusíte život profesionálních sportovců. Po doběhu vás nečeká rychlá sprcha, snídaně a stres do práce. Prostě jen regenerace, jídlo a těšení se na další ráno.
2) Pokud máte dobrého partnera
Sedm dní v řadě a stejně si nestihnete vše říci. Jeden druhého motivujete, krize jsou zdrojem smíchu a pomáháte si z nich. Jednou je blbě jednomu, další den druhému. Když zapomenete jíst, druhý vám to připomene. Nebo naopak, nebo jste oba v krizi a to je zase docela legrace.
3) Pokud máte naběháno
Dřeli jste celou zimu? I tu předtím a dalších 5 také? Pak máte pravděpodobně dostatek sil vychutnat si i etapový závod. Možnost vytěžit to nejlepší, co nabízí - tedy sedm dní závodění. Můžete si hrát se strategií, tempem, hlídat si nejbližší soupeře, bojovat s nimi. Daleko více věcí, než jen přežít.
Naštěstí je tento bod velmi relativní. V relaci k vašemu parťákovi. Důležité je, mít natrénováno podobně, jako vaše dvojice. Pak bojujete proti stejným soupeřům a druhému není líto, že nejste v pořadí o hodinu jinde. Mít navrch je fajn i u pětky kolem rybníka. U etapáku to platí neméně.
4) Pokud vás baví poznávat nové kraje a lidi
Sedm dní za sebou pořád jiné hory. Každý den jiný východ slunce a jiný západ nad jinými krásnými horizonty. Každé ráno jiné první stoupání i poslední klesání. Navíc jich je tolik, že další rok můžete běžet stejnou trasu, protože si to stejně nepamatujete. Každý den jiné cílové městečko, v jiném kraji, s jiným nářečím. Většina městeček je zapadlých, s unikátní atmosférou. Jména hor se učit nemusíte, o nic méně krásnější nebudou.
5) Pokud rádi poznáváte nové lidi
Za sedm dní v zátěži již leckoho dobře poznáte. Svého parťáka poznáte dokonale. Své soupeře přeměníte na kamarády. Zjistíte spoustu nových triků a fint, jak netrpět při dlouhém běhu v horách. Podle patetického hesla: “Happiness is only real when shared” se na konci každé etapy budete koupat v endorfinech s ostatními spoluběžci. Během třetí etapy již začnete říkat dobrovolníkům na občerstvení jménem a budete se na ně těšit s radostí v očích. Stanou se vašimi nejlepšími přáteli, jejichž přítomnost znamená jídlo a pití.
-Honza Bartas
