CZK
Levná dovolená v Evropě? No přeci Island!
Nápad navštívit zemi ohně a ledu už mi hlavou běhal nějakou dobu. Po prvním nezrealizovaném pokusu vloni v létě mne na Vánoce zase začaly, díky článkům popisujícím výhody návštěvy Islandu v zimě, svrbět prsty. Řekl jsem si, že nebudu čekat, až bude lepší příležitost, až budou nižší ceny letenek, až bude s kým, až, až, až… a koupil jsem si letenky na období kolem jarní rovnodennosti, kdy na severu bude stejně tma jako tady v Česku. Cena cca 4200,- s batohem také nebyla zlá.
A jedem!
Po příletu jsem hned na letišti obdržel darem kartuši k vařiči a zbylou dvojitou porci Travellunch Chilli Con Carne od odjíždějícího Němce, takže odpadl problém se sháněním plynu a zároveň jsem ušetřil nějaké chechtáky. Hurá na stopa!
Stopování na Islandu jde snadno (pokud něco na dané silnici vůbec jede) a berou jak domorodci, tak i turisté, kterých na ostrov míří hejna a většinou si hned po příletu půjčí auto na objetí všech highlights u silnic. Tak proč se s nimi nesvézt! Navíc pestrost posádek je obdivuhodná: od tří holek z Malajsie, přes pár ze Spojených států po trojici studentů z Maroka. Asi jim už doma bylo vedro…
Nejprve navštěvuji vodopád Seljalandsfoss, který se dá obejít kolem dokola, zaručeně vás osprchuje a prověří, jestli vaše "nepropro" oblečení je pro Island dostatečné. Pak mířím do Skógaru k dalšímu vodopádu na začátek populárního treku Laugavegur, kterým v letním období putují davy trekařů. Jeho absolvování v chladném půlroce není doporučené, ale to mne, jako zkušeného zimního turistu, nemůže odradit!
Výhodou je, že v zimě na něm nepotkáte ani živáčka. To však znamená, že se musím spolehnout výhradně jen na sebe. Po třech hodinách těžkého výšlapu mokrým sněhem kolem řeky s četnými vodopády stavím svůj stan Hilleberg Nallo a jdu připravit večeři.
Nechce ven!
Našroubuji nový vařič Optimus Vega na darovanou kartuši, ale plyn nechce ven! Zjišťuji důvod: je to tím, že vařič není dostatečně našroubován na kartuši a nezmáčkne samotěsnící ventil. Řešení je prosté, ale nikoliv jednoduché: lem kolem závitu kartuše srazit asi o milimetr, aby šel vařič řádně našroubovat. Pilník nemám, a tak beru nůž na mém Leathermanu Juice CS4 a jdu řezat ocel ocelí. Po hodině a půl práce už plyn prochází hořákem ven, sbíhají se mi sliny, hledám škrtadlo a….a zjišťuji, že jsem si jej nepřendal od svého starého vařiče k tomu novému.
Začínám se smát sám sobě a ironii osudu, lovím v báglu zmrzlý chleba s máslem a s plným žaludkem usínám. Ráno mám kvůli větru předsíňku plnou sněhu, hledám boty a vyrážím zpět do Skógaru pro zapalovač. Nebo radši rovnou dva…
Den končím u zavřené chatky Baldvínsskáli a kotvím své Nallo o plot, což bylo klíčové pro přečkání 36 hodinové vichřice. Bičovala můj stan hlava nehlava, ale ten přečkal bez úhony! Je to přeci Hilleberg!
Ráno moudřejší večera!
Po druhé noci mne vítá nádherné slunečné ráno jako odměna za přečkání vichřice. V sedle mezi ledovci Eyjafjallajökull a Mýrdalsjökull navštěvuji 7 let staré lávové útvary Magni a Módi, které vznikly při erupci sopky, která zastavila leteckou dopravu nad půlkou Evropy a kterou si někteří pamatujeme Islanďany nenáviděným vtípkem: „We want cash, not ash!“
Sestup do Ϸorsmörku je ale zajímavější: prudké svahy s nebezpečím lavin, kamenité srázy, jejichž hornina příliš neoplývá kompaktností (hned jsem si vzpomněl na nezdařenou slacklinu ve filmu Fyrst). Nakonec dorážím do civilizace, kde se ihned vnucuji do jediného auta, které z Ϸorsmörku tento týden jede na hlavní silnici…
Týpek s kanadskými turisty mne však bere jen do dvou třetin cesty... Stavím stan vedle silnice, mobil mi hlásí, že je dnes možné vidět polární záři, tak vykukuji ze stanu a…je tam! Mnoharoční trpělivost při návštěvě severských zemí nese konečně ovoce na Islandu!
Další den nastupuji na trek kolem horké řeky Rejkjadalsá, umožňující koupání v teplé vodě i uprostřed mrazivé zimy. Neváhám. Další možnost mýt se už mít asi nebudu. Pokračuji kolem četných solfatar až ke geotermální elektrárně Nesjavellir. Další den mne stopem čeká Golden circle: NP Ϸingvellir, Geysir a vodopád Gullfoss, který nechávám až na další den.
Přespávám dva kilometry za návštěvnickým centrem vedle silnice na sněhu. Přes noc vytrvale prší, k ránu se budím a spatřuji sněhové kolíky, které jsou na sněhu spíše jen položené. Situaci řeším nahrnutím zbývajícího sněhu z okolí k nim a tím opět stabilizuji stan před větrem. Dopoledne přestává lejt, tak jdu balit stan. V půlce tohoto úkonu začíná opět silně pršet, takže výsledkem je, že mám skoro vše mokré, včetně spacáku. Netakticky jsem postavil batoh do prohlubně…
Mířím zpět k návštěvnickému centru, kupuji drahé kafe a využívám pohostinnosti restaurace, kde na topení suším všechny zásadní věci včetně mobilu a foťáku… Pak už mne čeká jen trek k druhému nejvyššímu vodopádu Glymur, během něhož se vlivem nekončící přílišné vlhkosti odporoučel můj mobil do křemíkového nebe. Ještě že mám s sebou i papírové mapy a buzolu…
Závěr zakončilo hodinové čekání, než se rozestoupí mraky natolik, aby byl Glymur vidět alespoň z poloviny. To mi však musí stačit. Čas mě žene na stop do Reykjavíku, který během tří hodin prolétnu a stopuji dále na letiště.
Je to asi poprvé, co na letiště nejedu veřejnou dopravou: cena za bus je příliš velká…
A to se již dostávám k titulku tohoto příspěvku: Island je tak drahý, že si skoro všechny placené radovánky, suvenýry či atrakce odpustíte. Díky tomu lze za 10 dní na ostrově utratit jen cca 60 EUR (a to jsem musel na místě kupovat i jídlo na pár dní). I tak lze ale vidět mnoho z krás ostrova: přírodní skvosty jsou na Islandu zatím přístupné zdarma a je jich tam takové množství, že můžete cestovat i měsíce…
Co si zabalit:
