CZK
Jsme Piknikův klub, parta gentlemanů, která se vydala na nejdobrodružnější motoristický závod na světě z Londýna do Mongolska.
Na závod, který má jen 3 pravidla:
1. autem, kterým pojedete musí být malý křáp 2. budete v tom úplně sami, nečekejte žádnou podporu na trase 3. vyberete na charitu za každé auto 1000 Liber
Jak to šlo Evropou? Sledujte...
Závod pro nás odstartoval vlastně už v listopadu 2016, kdy jsme se začali více či méně intenzivně připravovat na cestu. Tuto akci nám pak umožnily hlavně naše auta, sponzoři, dárci, zaměstnavatelé a v neposlední řadě i naše rodiny. I zde díky Hanibalu za nezanedbatelnou materiální podporu.
A jdeme na to!
Do našich 3 fialových Volkswagen Poloaut 1.0 jsme nasedli pátek 14. 7. a vydali se z ČR na start Mongol Rally na závodní okruh Goodwood nedaleko Londýna. Během prvního večera jsme se při startovní party seznámili s ostatními posádkami a druhý den se vydali zpět do Prahy na další Czech-out party. Ta se odehrála na výstavišti v Holešovicích. Po cestě jsme ještě vyzvedávali uzbecká víza v Berlíně, ale byla to nakonec formalita a do té doby probíhalo vše bez komplikací.
A pomalu to začíná být zajímavé...
Další den jsme se vydali na jízdu Českou republikou po D1 (za zmínku stojí, že jeden tým účastníků Mongol Rally se nevyznal ve značení a část jel po rozestvěném úseku) se zastávkou v rodném městě všech piknikářů - Třebíči. Pak už jsme na plný plyn projeli přes Slovensko a Maďarsko a zastavili jsme až za Rumunskými hranicemi. Spojka jednoho ze tří poloaut vydávala zvuky jako chorvatská cikáda, tak jsme se rozhodli spojku nedoničit pokračováním a nechali se odtáhnout do nejbližšího servisu. Oprava v servisu zabrala něco přes půl dne a navečer jsme opět uháněli směr Transfagarašská magistrála. Jak název napovídá, je to přejezd pohoří Fagaraše. Následující den jsme ji bez potíží projeli i se zastávkou na vykoupání v ledové tůni i s vodopádem.
Když jsme minuli město Pitesti a valili dál na párty ve Vama Veche, jedno ze tří aut nečekaně na jednom ze sjezdů zastavilo a nechtělo jet dál. Ukazatel teploměru vody byl v červeném, z kapoty se kouřilo a po otevření kapoty jsme našli víčko nádržky na chladící kapalinu na úplně jiném místě, než by mělo být. Prognóza: uvařený motor. Takže další odtahovka a servis a v pátek večer v Rumunsku... Servisy zavřené a netřeba dál rozvádět situaci.
Prognóza: uvařený motor
Rozdělujeme se...
Další den jsme se rozhodli rozdělit, aby dvě další posádky nečekaly celý víkend na opravu třetího auta. Dohoda zněla – potkat se v Turecku. Dvě jedoucí posádky si dají bohatší program s Cappadocií v Turecku a servisované auto je dojede. Cestou přes Bulharsko jsme se zastavili na Buzludzhe - pozůstatku futuristického domu bulharské komunistické strany. Další cíl byl dostat se bez úhony přes Turecké hranice a přes noc za Istanbul.
Jak přes hranice Turecka?
Turecké hranice byly komplikované... Radim – majitel jednoho z pokračujících aut, zůstal u řešení opravy tohoto rozbitého auta... ale aby mohlo auto přejet hranice bez svého majitele, musí mít řidič formální papírové povolení k řízení od majitele auta. A to jsme neměli. Dvě hodinky telefonování, uplácení, pobíhání po hranicích a falšování dokumentů nakonec přinesly řešení a my jsme se vydali vstříc Istanbulu a Turecku. Istanbulem jsme projeli přes noc jako nůž máslem a další den jsme se rozhodli si dát po úprku a nezdarech v Evropě restday u Černého Moře – podařilo se.
A můžete se těšit na pokračování!
O čemu bude?
– o výletu do Cappadocie
– shledání s třetí posádkou
– a o cestě skrz Írán a Turkmenistán blíž k Mongolsku
Co si sbalit na motoristický závod?
