CZK
Bishop – ráj boulderingu
Při příjezdu do Bishopu mě osobně trochu zaskočila okolní teplota a fakt, že městečko Bishop se vlastně nachází uprostřed pouště s malým kouskem zeleně jen kdesi opodál v ústí řeky. My si ale půjčili bouldermatku za velmi slušný peníz v místním outdooru (pouhých 10 dolarů za den) a vydali se objevovat ty slavné „boulder-kamínky“. Vyšplhali jsme se v ranním vedru do cílové oblasti a koukali na tu nádheru všude kolem – bouldery kam dohlédneš.
Kámen není nijak příjemný do ruky, trochu řeže a i když jsme byli v oblasti lehkých boulderů – tedy Happy Boulders, tak laťka je tu nasazená velice vysoko. Bylo sice obrovské vedro (asi tak 35°C ve stínu) a potkali jsme jen dva páry dalších lezců, ale i tak to bylo skvělé polezení. Daly by se tu strávit nejméně ještě tři dny plnohodnotné lezecké zábavy!
Pouště a vedra
Přijíždíme do oblasti Death Valley. Teplota stoupá a moje nálada klesá. Jsem zkrátka jedna z těch, které vedra špatně snáší i v našich českých podmínkách. Spaní v kempu u vjezdu do oblasti Death Valley je ale nevyhnutelné. Teplá voda je v kempu zdarma. „No super!“, hlásí kamarádi. Než nám všem dojde, proč to tak asi bude... K večeru se zvedá vítr, který jsme ale přejmenovali na „fén“ a spát opravdu moc nejde. Vlastně další nový zážitek – noc na poušti a to opravdu v té nejteplejší z oblastí.
Oblast Navajo
Vždycky jsem přemýšlela, co si původní obyvatelé Ameriky myslí o turistickém ruchu, který se tu objevil. V oblasti indiánského kmene Navajo (stát Utah/Arizona) to funguje tak, že přístup sem je značně zpoplatněn. A některé mobilní sítě zde nemají přístup k signálu.
Monument Valley, které se nachází v této oblasti, je nádherná země se spoustou červených skal. Spíme tady v kempu asi s tím nejnádhernějším výhledem na svítání, který jsem kdy viděla a zažila (viz cover foto).
„A stan máme vysloveně uprostřed bushe…“
Skrz Monument Valley tak přirozeně, jak to jen jde
Vznikl takový nápad, že bychom kousek Monument Valley jeli koňmo. Auta už začínáme mít plný zuby… Objevili jsme menší ranč, který vlastnili samozřejmě Navajo obyvatelé, kde bylo možné náš plán uskutečnit. Možná je ještě dobré zmínit, že já sama jsem na koni ještě nikdy neseděla. Dostali jsme koně a průvodce. Haen (průvodce) nám ukázal, jak naskočit do sedla. To se podařilo. Potom ukázal, jak zatáčet s koněm do stran, jak popohnat směrem dopředu a nakonec, jak zastavit. Tohle už se dařilo trošku hůř. Nicméně – jeli jsme. Přesně podle hesla: Hodit do vody a nechat plavat. Jakmile jsme začali cválat a běžet, myslela jsem, že mi ten zadek upadne a nakonec, že určitě upadnu celá. Ale pamatuju si, že na konci celé cesty jsem si říkala, že chci jet znova! Celou cestu jsme si povídali o bylinách rostoucích kolem a o jejich využití. Povídal o jejich přijímacích rituálech do společnosti, že je to vlastně takové jejich druhé narození. Zmiňuje se o spiritualitě a zmiňuje citlivost zvířat. Stále zde učí své děti pozorovat pohyby zvířat v přírodě. Tyto přesuny mají prý jisté důvody, které mohou být pro lidi dobrými znameními. A mně se tak nechce zpátky do civilizace… Díky za tenhle den!
Bilance dalších týdnů:
Stát: California, Utah/Arizona
Místa: Bishop, Death Valley, Monument Valley, oblast Navajo indiánského kmene
Průměrná denní teplota: 38°C (Death Valley: 50°C) Průměná noční teplota: 27°C (Death Valley: 35°C)
Počet vypitých barelů vody: neuvěřitelně moc!
Počet vypitého kofeinu: (s ledem!) 90 litrů
Počet slezených boulderů: 15
Co jsme v tyto dny hojně využili:
bouldermatka vložka do spacáku hamaka
Co si sbalit na cesty?
A pokračování je tady!
Eva Trnková
