CZK
A jaké to bylo?
V Jizerkách jsem párkrát byl a dokonce jsem tam něco i vylezl. Pohrávám si tedy s myšlenkou stoupnout si na start Jizerského Qakera...
Sled čtvrtečních událostí hlásí, že parťák nedorazí. Jenže kluk šikovný já jsem a pro případ, kdyby hlavní parťák odpadl, jsem si zálohu už předdomluvil! Jenže co se neděje... Spletl si datum či co, čas ke startu se blíží a já tedy musím znova jednat, volat a přemlouvat. V pátek – dvě hodiny před startem – se mi to podaří.
Parťák Lvíček dojíždí po startu, já mezitím v čekacím režimu. Sedící, pivo pijící. Říká se: „Hlavně nepřepálit start.“ Nepřepalujeme. Já jsem rád, že ho mám. Netlačím, v klidu…. Ještě pivo bych si určitě dal, krucinál…ale už půjdeme dál.
Věže, které nás čekají, jsou z klobouku tahaný. Startující ceremoniál. Ten nám představí 50 věží jizerských. Podle mapy zjišťuji, že ve dvou oblastech jsem nikdy ani nelezl. Představa se rýsuje. Realita úplně fatale. Hledání ve tmě. V lehké mlze – již známých věží. Ztrácím vše, co jsem znal. Nakonec se přeci jen nacházíme, a to díky čelovkám, které se občas v mlze objeví.
Noční šichta za zády, den před námi. Viničná cesta a dálky pod námi. Jdeme, belháme, kecáme…. Lvíček o číslo menší botky. Běhám po skalách, koukám na krásné linie, přesto nevím, která že se teď losuje. Závod spíše chodící, běžící, ke zdárnému konci, aspoň 44 km v kotnících. Místní dokonalá znalost, či GPS zásadní. Zkoušel jsem tu klasiku. Mapa, průvodce, s jedničkou jsme u konce.
Všem zúčastněným posílám gratulace, doopravdy veliké….
Co s sebou na skálu?
