CZK
CzechSlackGang Trip - Začátky
Yosemity a děsivě narváno! Amíci měli nějaké svátky a tak jsme dvakrát nocovali ve frontě na Camp 4 a nedostali jsem se. Takže jsme ujeli nahoru do Tulomne Meadows. Tam jsme nedostali povolení na spaní v divočině a tak nám zbyla jediná možnost: jednodenní výlety a spaní za hranicí národního parku.
Den první – Matthes Crest
Čtyř hodinový trek s převýšením 1300 metrů. Pak lezení v horském terénu a napnutí highline zcela přírodně za frendy a obhozy. Peeto, Danny a Voříšek to krásně poladili a pochození bylo skvělé. Anče s nejistým kolenem a svým milým raději odchází dřív, aby alespoň půl cesty šli za světla.
Jenže Anče a Kwjet pak nikde. No je to nemožné, ale tihle novomanžílci se ztratili. S jednou čelovkou, papírovou mapou a telefonem, co neměl signál ani staženou mapu oblasti. V půl jedenácté byli na parkáči jak na koni, zatímco zbytek týmu zorganizoval záchrannou výpravu.
Den druhý – Cathedral Peak
Den na to se snad všichni probudili s bolavýma nohama až na Dannyho a Peeta. Šlo se na další highline – Cathedral Peak – aneb neskutečná 70 metrová highline. Opět převýšení treku přes 1000 metrů. Peeto vylezl širočinu, která není v žádném průvodci, takže to byl možná prvovýstup. Zase highline kotvená za frendy, vyšperkovaná uzlíky a obhozy...pískovcová tradice se nezapře. Totální mňamka! A to myslím upřímně – ta lajna byla byla pecka, zkrátka megamega krásná. Ještě teď mi tepe srdíčko radostí.
Den čtvrtý
O dva dny později jsem potkali Američany (highlinery) Bryena a Ryena. Nechápaly, že jsme tohle peklo zvládli ve dvou dnech. Já to taky nechápu. Ale tady v Yosemitech je lepší nesnažit se některý věci pochopit a prostě je jen prožít!
Lajny Utahu
Zažívám tady v USA věci, o kterých jsem se ještě ani neodvážila snít. Před třemi týdny jsem poprvé v životě vlezla na lajnu delší jak 130 metrů. Bylo to 220 mertů na Fruitbowlu v Utahu u Moabu.
Šlo to překvapivě dobře. A poprvé v životě jsem pocítila ten hluboký klid, který v sobě skrývají velké lajny... Jste proti nim tak malý a lehký, že je neovládnete. Musíte s nima souznít. Boj nemá cenu. Když začnete ztrácet balanc, musíte uklidnit hlavu, ztišit dech a chvíli počkat. A pak zas klást kroky jako korálky na sňůrku. S pár pádama jsem došla do čtvrtiny lajny.
CzechSlackGang a Castleton
Castleton Tower 493 m – kdysi světový rekord. Danny a Vořišek to prešli na první pokus. No a ja ušla dvakrát s pády tak 150 metrů. V obou případech jsem nemohla dál. Dostal mě ten obrovský prostor a to že jsem šla po lajně, která byla od větru do zatáčky a sem tam se pod mýma nohama pomalu hnula o pár metrů doprava. A to, co musíte zvládnout ve své hlavě je hustý. Je fakt zajímavý poslechnout si jak svou mysl ovládají Danny, Voříšek a dalším borci co chodí tyhle pekla. Mě se pak o týden později podařilo přejít 469 metrů dlouhou nádhernou lajnu. Přešla jsem ji několikrát, s pády a pauzami. Takže tréninkově, lezci by řekli "AF".
Je to jako vstup do nového světa!
S čím za lajnama do států?
Anče oblečená v hadřících od Kari Traa, sedák a další matroš od Climbing Technology. Lajny jsou samozřejmě od Equlibrium slacklines.
