Mouchyč, sympatický vzhledný hoch, toho času Liberečák. V létě poskakuje s nářadím po střechách regionu, v zimě jsou plechy jeho velkého, starého Volkswagenu přitahovány teplem, cikádami, dobrodružstvím. Ze Španělska do Maroka, Atlas, Sahara, kvalitnější relax a podél silnice nekonečná Fata morgana v podobě vápencového masivu bez jediného nýtu. Rok 2006, mladý Moucha, deset kilometrů možností, 300m výšky. Marocká perla!

Zblbnout doma pár kámošů, naložit tisíce nýtů, kilometry lan a ostatního vybavení k výrobě prvovýstupů. Během prvního třítýdenního soustředění vzniklo asi 40 prvovýstupů, byly navázány diplomatické vztahy, kdy českosloveští horolezci představili místním vesničanům svoje vrtačky a právě vznikající světovou oblast sportvního lezení s názvem Caiat. Další výpravy, stovky prvovýstupů od pětek po osmičky, „škola“ lezení pro místní děti, předávání výbavy a dovedností místním zemědělcům, z nichž se postupně stávali nadšení lezci. Muší kolonizace. Takhle nějak to začalo, tohle má na svědomí Moucha.

Utečenci do Afriky

V jeden moment už se přes Gibraltar převezlo nýtů dostatek, Caiat byl objeven, jeho stěny prostoupeny. No jo, ale! Nedalo by se tam jezdit na kole?? Položil si otázku Panky, jeden z muších přátel. Zeptám se schválně kámošů bajkerů od Mnichova Hradiště. Hele tam jsou ne-ko-ne-čný pustiny! Prostě si vybereš kopec, vybereš si, kudy chceš jet dolů, můžeš jezdit týden terénem a nepotkáš nic! Tomu se nedá odolat, takže se brzy na střechu velkého starého Volkswagenu montovala kola. Šestnáct kol. A náhradní duše, nářadí, prostě co je potřeba ke kolu. Protože tradice vývozu a interkontinentálních přátelství byla navázána a protože se muší kluci nemohli dívat na to, jak marocké děti chodí pouští pěšky do školy i několik hodin. Vezmeme tam tolik kol, kolik uvezeme a rozdáme je dětem, případně kdo bude nejvíc vypadat, že chodí nejdál. Zkrátka komu z vás se válí ve sklepě kolo, dovezte ho Pankymu před dílnu, dáme ho do kupy a darujeme Africe. I k tomu se dá používat facebook.

„Koukáš na ty děti Berberů, který třeba žijou v jeskyni, mají jen malý políčko a jednu ovci, jak poprvé v životě vidí kolo. Jak šlapou, jak se radujou. Tahle vzpomínka ve mně pořád je.. Potom se vrátíš do Čech, my teda tady máme všechno.. Ale nevím, jestli se umíme takhle smát..“, říká Panky při dotáčkách k Utečencům do Afriky. K nám do Hanibalu se film dostal rozpracovaný, na dostříhání. A tady je!

Průvodce na Caiat