Starej muž s kytarou a starší muž bez kytary, ale zato s nůší plnou historek... Pískovcová fréza, usměvavej Prcas a Ostrov Čarodějů... Říká ti to něco? Skalní kouzelníci Jirka Slavík a Karel Bělina přicházejí po 30. letech na pískovcová plátna se stříbrným otiskem času a bilancují svoje životní cesty, dva jedinečné prvovýstupy. V kulisách lezecko-folkového festivalu v Ostrově se vzácně protnou dvě generace lezců, učitel a žák, dva skalní alchymisti a jejich kámen mudrců.

Úvodní slovo organizátorů Ostrova čarodějů (po 30 letech).

Nic se neopakuje dvakrát. Ostrov čarodějů byl však výjimkou v tom smyslu, že jsme snad alespoň částečně dostáli očekávání, které akce vyvolala. Organizátoři si totiž celé pachuti ,,akce po 30 letech" byli náležitě vědomi.

A jak všechno plyne, tak plynul i samotný fesťák. A o to tak nějak šlo. Žádný skanzen, ale živé setkání s nějakou myšlenkou, která se vzhledem k oblibě Ostrova čarodějů nabízela sama již několik let. Ať si každej říká co chce, jsme rádi, že jsme to zrealizovali. A jo, proč to neříct, myslíme si, že se to i docela povedlo. Snad něco takového bude cítit i z výše uvedeného filmu.

A pokud bychom chtěli nějakou rekapitulaci. I kdyby nic jiného, tak jedno je nezpochybnitelné. Ostrov čarodějů 2 dal světu opravdu nádhernou hlášku, kterou si zde závěrem dovolíme odcitovat. ,,Že to bude blbý jsem čekal, ale že jsem až takhle v prdeli, to jsem nevěděl..." A to stačí.

Děkujeme Hanibalu, že nás v naší snaze podpořil a Honzovi Šimánkovi, že nám to (jak je u něj zvykem) skvěle zdokumentoval!